Martin Lemberg Pedersen: Kontrola hranic a řízené vysídlování je velmi výnosný byznys

Nový podcast Na rozcestí otevíráme rozhovorem o migraci, evropské politice externalizace kontroly hranic, nových technologiích dohledu a o tom, kdo na kontrole hranic vydělává.

Zuzana Uhde

Prvním hostem podcastové série Na rozcestí je Martin Lemberg-Pedersen, který je docentem v Centru pro pokročilá migrační studia na Kodaňské univerzitě a výzkumným pracovníkem projektu Horizon 2020: Advancing Alternative Migration Governance. Ve svém výzkumu se zaměřuje na geopolitické a politicko-ekonomické analýzy aktérů a sítí v souvislosti s managementem hranic Evropské unie. Zkoumá především technologie kontroly hranic, procesy jejich sekuritizace a externalizace a také vliv soukromých průmyslových aktérů na migrační politiku EU a instituce zapojené do kontroly hranic. Využívá přístupy mnoha různých oborů včetně politické filosofie, sociologie, kritické geografie, postkolonialismu nebo bezpečnostních a hraničních studií.

Nová podcastová série Na rozcestí je připravována ve spolupráci s Akademií věd České republiky v rámci Strategie AV21. Se společenskými vědci a vědkyněmi budeme diskutovat relevantní témata a problémy našeho globalizujícího se světa a jejich různé sociální, kulturní, politické, ekonomické i geopolitické aspekty. Podcast si můžete poslechnout také v angličtině bez dabingu.

„Současný migrační pakt Evropské unie je mutací dosavadní migrační politiky Evropské unie a vůbec není propojený s politikou EU v oblasti obchodu, dovozu a vývozu či těžebního průmyslu. O migraci pakt hovoří jako o něčem, co funguje víceméně nezávisle na těchto ostatních procesech. Ale když se nad tím zamyslíte, migrace je s nimi bytostně spojena. Pokud vezmeme případ Libye, a takových příkladů je mnoho, jde o jednoho z největších vývozců ropy na světě. Libye má obrovské zásoby zemního plynu, a skutečnost, že ve východním Středomoří byla nedávno nalezena další ložiska zemního plynu, vede ke geopolitickému napětí, které nyní vidíme mezi zeměmi, jako jsou Řecko a Egypt, Itálie, Turecko a Libye. Proto také v těchto regionech vidíme zvýšenou migraci, vysídlování a kontrolu hranic, což je něco, nad čím bychom se měli zamyslet. Vidíme napětí mezi Vládou národní jednoty v Libyi a vládou Sněmovních zastupitelů, to, jak obě strany využívají přítomnost ropných polí ve vnitrozemí i na moři, ale také plynovodů, jako je Greenstream, který vede ze západní Libye do Itálie. Vidíme, jak jsou tyto uzly používány v geopolitických aliancích, které se skrze ně formují a mění. A nyní, s nedávným nasazením Turecka v Libyi, vidíme například italská média, jak obviňují Erdoğana z používání libyjské hraniční kontroly k vyvíjení tlaku a vytlačování Itálie ze spojenectví s Vládou národní jednoty. Pokud mluvíte o migraci jako o fenoménu, který nemá nic společného s energetickou politikou EU, pak neuvidíte ani tyto zásadní spojitosti a nepochopíte ani, proč se tyto formace mění, natož proč je mnoho lidských životů obětováno a nelegálně využíváno jako pracovní síla na ropných plošinách, v dolech a v mnoha dalších odvětvích. Tyto dimenze neuvidíte, pokud se zaměřujete na samotnou migraci způsobem, který bohužel obvykle vidíme v evropských a západních médiích,“ říká Martin Lemberg Pedersen v prvním dílu podcastu Na rozcestí.

Celý díl si můžete poslechnout na našem Soundcloudu, Spotify, Player FM, nebo Apple Podcasts.

 

Čtěte dále