Angažovaný umělecký kolektiv Peng! spustil kampaň nazvanou „Německo jde krást“. Kontroverzní kampaň vybízí k okrádání obchodních řetězců o levné produkty z globálního Jihu. Ušetřenou cenu pomerančů, kávy, čokolády nebo květin z Afriky však mají účastníci kampaně skrze aplikaci převádět na konta odborů v zemích původu produktů nebo posílat neziskovým organizacím, které podporují práva tamních pracujících.
Kampaň upozorňuje, že velmi nízké ceny, za které jsou v Německu potraviny k dostání, jsou vykoupené porušováním lidských práv, špatnými podmínkami výrobců nebo dětskou prací. Na tom všem participují obchodní řetězce, jako jsou Rewe, Aldi, Edeka nebo Lidl. Proto také mývalí superhrdinka z propagačního vida vzkazuje lidem: „Já nekradu, jen platím těm správným.“
Těžko říct, kolik Němců se ze solidárních důvodů pustí do drobné kriminality. Sami organizátoři kampaně říkají, že nekontrolují, zda byly příspěvky zaslané na konta odborů a neziskových organizací skutečně ušetřeny krádeží, nebo se jedná o obvyklé dárcovské příspěvky. Nemají ostatně, jak to zjistit.
Skutečný cíl kampaně vyzývající k nelegální činnosti navíc paradoxně leží v přijetí zákona. Ten by měl velké obchodní řetězce učinit právně zodpovědné za původ produktů, které prodávají, a podmínky, ve kterých vznikají. V Německu sice vstoupil platnost Akční plán pro hospodářství a lidská práva, ten je ale podle kritiků i některých médií plný vágních formulací a podnikatele k ničemu nezavazuje.
Kdo nese zodpovědnost?
Německé podniky se navenek zaštiťují lidskoprávní rétorikou. Podle zjištění německého Spiegelu je ale realita jiná. Zakladatel odborů pro ekvádorské pracovníky na banánových plantážích Jorge Acosta stejnému médiu popsal celou řadu zneklidňujících skutečností. Dělníkům jsou vypláceny mzdy, které nedosahují existenčního minima, musejí pracovat s nebezpečnými jedy a za vstup do odborů čelí výhrůžkám. Zástupci Lidlu, který je jedním z největších odběratelů ekvádorských banánů, se sice s Acostou sešli, neudělali ale nic. Jednou z hlavních příčin nelidských podmínek výrobců je přitom právě snaha supermarketů stlačit ceny co nejníže.
Na to, jaké výsledky bude mít zlodějská kampaň kolektivu Peng!, si budeme muset počkat. Spíše než masové vybírání supermarketů asi upozorní na problém a možná vytvoří určitý společenský tlak. Pro organizátory kampaně je ale také důležité ukázat, kdo by měl nést za důstojné životní podmínky pracovníků na globálním Jihu zodpovědnost. „Politická reprezentace přehazuje odpovědnost na podnikatelský sektor a ten ji posouvá dál a dál až na konzumenty a konzumentky,“ říká aktivistka Gil Schneider. Konzumenti si pak mohou vybrat, zda si připlatí za férový výrobek, či ne. Právě to ale podle aktivistů nestačí.