V jubilejním dílu podcastové série Mix měsíce, která běží už rok, představujeme Freddyho Rupperta. Americký hudebník, který už několik let žije v Praze, je známý především z projektu Former Ghosts, na němž se postupně podíleli hudebníci jako Zola Jesus, Jamie Stewart, TEARIST nebo Carla Bozulich. Former Ghosts, stejně jako Ruppertův předchozí projekt This Song Is a Mess But So Am I, sázejí především na emoce a dotýkají se hluboce osobních témat. Zatímco Ruppertovy starší věci by se daly zařadit do škatulky synthpop, ty nejnovější, které tvoří pod svým vlastním jménem, jsou více experimentální. Někdy se jedná o klidné, minimalistické skladby, jindy nemají daleko k industrialu. Na mixu, který Ruppert připravil exkluzivně pro A2larm, najdete skladby blízké jeho srdci, ale i vlastní písně nebo tvorbu americké kapely Xiu Xiu, se kterou Ruppert vystoupí 31. října v pražském klubu Podnik. Mix si můžete zdarma stáhnout na našem soundcloudovém kanálu, a jak už je zvykem, doprovází ho krátký rozhovor s jeho autorem.
Před pár lety ses přestěhoval z Los Angeles do Prahy. Proč? A jak se ti tady vůbec žije?
Přijel jsem si sem vzít ženu, kterou hluboce miluji. Ovšem na život v Praze jsem si zvykal opravdu dlouho. Město jsem si zamiloval ještě v době, kdy jsem tady nebyl na trvalo. Když jsem se sem přestěhoval, začal jsem Prahu nesnášet, ale teď už jsem si na ni zvyknul a mám to tady moc rád. Hodně se mi například líbí, že se tady tak moc překrývá umělecká a hudební scéna. Poznal jsem spoustu lidí, kteří dělají opravdu zajímavé a jedinečné věci. Někdy mě ovšem štve, že se toho účastní tak málo lidí. Umělecká komunita je tady opravdu malá. Ale zvyknul jsem si na to a zjistil jsem, že to může být i ku prospěchu věci.
Proslavil ses především díky projektu Former Ghosts. Po albech Fleurs a New Love se chystáš vydat split album s Funeral Advantage. Jak vlastně projekt Former Ghosts nyní funguje?
Od vydání alba New Love vyšlo ještě jedno splitko s Whitman a pár skladeb jsem dal na Soundcloud. V nich mimo jiné účinkuje Carla Bozulich nebo Annie Lewandowski. Former Ghosts pořád fungují jako projekt, ve kterém se střídají různí hudebníci. Ovšem probíhá to na zcela jiné úrovni, než tomu bylo na předešlých albech. Už se mi nechce trmácet se po turné a vlastně ani prozkoumávat témata, která se s Former Ghosts pojí. Tak nějak se to pořád vyvíjí, i když šnečím tempem. Hlavní problém je v tom, že je těžké vydat album, pokud člověk není ochotný odjezdit si šňůru koncertů. Ale to je pochopitelné.
Hodně lidí si tě spojuje se synthpopem, ovšem tvoje skladby z poslední doby jsou spíše experimentální. Co ovlivňuje, jak bude ta která nahrávka znít?
Je to zvláštní a v jistém smyslu i smutné, ale kdykoliv začnu dělat na něčem pro Former Ghosts, už dopředu vím, jak to bude znít. Vzhledem k tomu, jaká témata s Former Ghosts zpracovávám a jakým způsobem to celé vzniká, všechno nakonec zapadá do určité škatulky. Pod svým vlastním jménem mám naopak naprostou svobodu a dělám si, co zrovna chci. Nejsem tak svázaný očekáváním, jak je to v případě Former Ghosts. Naopak, každá věc, kterou pod svým jménem udělám, může znít jakkoliv a své posluchače si najde.
Prý jsi rozepsal knihu povídek…
Několik povídek jsem už v minulosti publikoval na různých literárních webzinech. Vydal jsem i malou knížku pohádek nazvanou Reverse Pieta, která vyšla v Solar Luxuriance v limitovaném nákladu padesáti ručně dělaných kusů. Je už ale dávno vyprodaná. Na konci letošního roku mi vyjde povídka v literárním magazínu Caketrain Journal. Rád bych napsal román, ale nevím, jestli se k tomu někdy skutečně dostanu. A taky bych rád někdy napsal ještě jednu knihu pohádek.
V současností pracuješ jako ajťák. Jaké výhody a nevýhody má pro hudebníka práce na plný úvazek?
Výhodou je, že můžeš tvořit cokoli a kdykoli, aniž bys měl strach, že nezaplatíš nájem a složenky. Pracovat a ve volných chvílích dělat hudbu je podle mě v konečném důsledku pro hudbu samotnou osvobozující a prospěšné. Nevýhodou je, že na to není tolik času. Často se stane, že přijdu po práci domů a prostě si raději odpočinu, než abych vymýšlel nové skladby.
Můžou se hudbou uživit hudebníci, kteří nemají smlouvu s větší nahrávací společností?
Samozřejmě, možné to je. Ale takový život je nesmírně těžký. Žiješ od měsíce k měsíci, tak tak přežíváš, hromadíš dluhy a časem jsi donucen opustit svoji DIY etiku a prodat svou skladbu nějaké reklamě nebo televiznímu pořadu, který ji totálně vytrhne z kontextu.
Na čem aktuálně pracuješ?
Připravuje se už zmiňovaný split Former Ghosts a Funeral Advantage. Pilně pracuju i na nové kazetě, která vyjde na jednom pražském labelu. A čeká mě vystoupení v klubu Podnik, kde budu hrát 31. října před kapelou Xiu Xiu.
Mohl bys na závěr říct něco ke svému mixu?
Je to takový soubor věcí, které jsem v poslední době často poslouchal. Věcí, které jsem znovuobjevoval. Chtěl bych vyzdvihnout skladbu Losing My Taste for the Nightlife od Arthura Russella – od chvíle, kdy jsem ji slyšel poprvé, ji poslouchám pořád dokola. Nebývale smutná a dokonalá skladba!