Maďarský hudební mainstream v posledních letech, pod vládou konzervativní a nacionalistické strany Fidesz, zažil nástup takzvaného národního rocku, tedy rockové hudby s patriotickými a folkovými elementy. Něco podobného v menší míře platí i o Chorvatsku, které se dosud potýká s traumaty válečného konfliktu devadesátých let. O tom, jak souvisí nacionalistická hudba se společenským klimatem, mluvil Marko Stojanovska Rupcic, doktorand sociologie a sociální antropologie na Středoevropské univerzitě v Budapešti.
Mohl byste něco říct o svém výzkumu?
Moje magisterská práce se věnovala chorvatskému zpěváku Marko Perkovići Thompsonovi, v Maďarsku zase zkoumám kapelu Kárpátia. Thompson mě zaujal kvůli své obrovské popularitě a kontroverzní pověsti. Hrál na velkých stadionech a zároveň ho kritizovali, že je nacionalista a fašista. Thompsonem a Kárpátií se zabývám jako dvěma příklady nacionalistického rocku.
Kdo jsou Kárpátia a Thompson?
Kořeny Karpátie sahají ke skinheadským kapelám. Thompson zahájil svou hudební kariéru začátkem devadesátých let během chorvatské války o nezávislost. Populárním se však stal až v novém tisíciletí, což souviselo se sílící pozorností vůči patriotistickým a nacionalistickým tématům. Chorvatsko tehdy mělo středo-levicovou vládu. Tato vláda utlumila národní vášně a zahájila rokování o vstupu do Evropské unie a intenzivnější spolupráci s haagským tribunálem pro válečné zločince. To vytvořilo rozkol ve společnosti, přičemž krajní pravice se postavila proti vládní politice. Díky tomuto konfliktu získal Thompson velkou popularitu.
Hrála i v novém tisíciletí zásadní roli poválečná nálada?
Ano, v tom smyslu, že příběh, který byl propagován začátkem devadesátých let, se začal rozpadávat. Myšlenka, že Chorvatsko bylo nevinnou obětí války, začala ztrácet na věrohodnosti – i kvůli haagskému tribunálu. Stěží můžete říct, že Chorvatsko je pouze nevinnou obětí války, a přitom mít generály, kteří jsou obviněni z válečných zločinů. Ve stejném období se zároveň posilnila regionální spolupráce. V devadesátých letech byli hudebníci více méně izolováni ve svých státech, což se změnilo. Kapely ze Srbska začaly vystupovat v Chorvatsku a naopak.
Scéna kolem „nemzeti rocku“ – rocku s folkovými elementy a patriotistickými texty – je v Maďarsku početná. Znamená to, že ji mainstream akceptoval?
Ano. Kárpátie často vystupuje živě a také má vysoce sledovaná videa na Youtube. Třeba jejich klip Magyarnak születtem (Narodil jsem se Maďarem) má více než 2,5 milionu shlédnutí, další skladba ještě o milion více a jedenáct jich má každá po více než milionu. V Maďarsku existuje hned několik podobných, rovněž populárních projektů, které patří do žánru nemzeti rock. Podle dokumentaristky Bori Krizy, která před několika lety o jedné z těchto kapel Romantikus Erőszak (Romantické násilí) natočila film, se nemzeti rock stal mainstreamem.
Jaké paralely vidíte mezi oběma sledovanými projekty?
Obě tato hudební seskupení získala obrovskou popularitu v první polovině minulého desetiletí. Myšlenka zkombinovat rockovou hudbu s nacionalistickými texty ale není nová. Když jsem se zeptal zpěváka Kárpátie, o jakých tématech zpívá, odpověděl: „Bůh, rodina a vlast“ Což se shoduje s tím, co říká v rozhovorech Thompson. Takže na obecné úrovni je to více méně stejné. Samozřejmě, když o vlasti zpívá Kárpátia, soustředí se na jiné aspekty než Thompson. Maďarská kapela se věnuje zejména revoluci v roce 1956, která byla krvavě potlačena, a Trianonské smlouvě z roku 1920, která výrazně zmenšila území maďarského státu. V Thompsonově případě se texty týkají zejména chorvatské nezávislosti. Je důležité zmínit, že obě kapely ve svých textech vyjadřují hlavně zklamání a smutek.
János Petrás, baskytarista Kárpátie, letos získal státní vyznamenání. Rok předtím získal podobnou cenu rovněž představitel kapely patřící do žánru nemzeti rock. Jaké jsou politické sympatie Kárpátie?
Petrás mi řekl, že sdílí názory na určité záležitosti s vládní politikou – třeba v otázce dvojitého občanství. Explicitně ale dodal, že se nehlásí k žádné politické straně. Chtějí spojovat všechny maďarské patrioty bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Na druhé straně v jejich písničce Neveket akarok hallani (Chci slyšet jména), věnované revoluci 1956, figuruje poslankyně vládní strany Fidesz Mária Wittnerová jako hostující zpěvačka.
Jak vypadají koncerty Kárpátie a Marka Perkoviće Thompsona?
Když se podíváte na fotografie z jejich akcí, uvidíte státní vlajky, ale i poněkud kontroverzní symboly. V maďarském případě se na koncertech vyskytují Arpádovské vlajky, které jsou spojovány s tamním fašistickým režimem. Thompson zase jednu svou skladbu začíná bojovným pokřikem, který získal na popularitě během chorvatského nacistického státu. Kritikům odpověděl, že toto zvolání má dlouho historii, která předchází nacistickému období, což se shoduje s argumentací Kárpátie o jejich arpádovské vlajce. Koncerty každopádně působí vlastenecky a nacionalisticky. Obrazy jsou plné odkazů – Kárpátia má například album Piros, fehér, zöld (Červená, bílá, zelená). Na jeho obálce je maďarská vlajka, která vypadá jako puzzle, jemuž chybí střed, což připomíná vlajku z roku 1956. Další deska se jmenuje Justice for Hungary – podle letadla stejného jména, které pochází z meziválečného období a které mělo upozorňovat na nespravedlnost, kterou Maďarsko tehdy prožívalo.
Koncerty extremistických kapel jsou většinou zakázány. Proč stát toleruje akce nacionalistických rockerů?
Myslím, že velká část poslanců maďarského parlamentu proti Kárpátii nic nemá. Je to dáno politickým klimatem. A podobně je to také v případě Thompsona v Chorvatsku. Mají podporovatele na vysokých místech, kterým se jejich hudba líbí. Slovník těchto kapel navíc není tak explicitní, jako u extremistických kapel. Thompson má jen několik odkazů k chorvatskému fašistickému státu. Pravdou ale je, že na jeden jeho koncert přišlo několik lidí se symboly chorvatského nacistického státu, kteří také hajlovali. Nejde tedy jen o obsah textů, ale také o publikum
Je tento trend nebezpečný, anebo se jedná „pouze“ o hudbu?
Jde o mnohem víc než jen o hudbu. Thompson byl třeba v médiích zmiňován v souvislosti se skandálem kolem bývalého chorvatského premiéra, který je nyní souzen kvůli korupci. Thompson údajně dostal půl milion eur za to, že nefiguroval v předvolební kampani před šesti lety. U soudu nicméně vše popřel. Je těžké přímo spojovat popularitu určité hudby a politické preference jejích posluchačů. V Chorvatsku je teď u moci středo-levicová vláda a Thompson je pořád populární, což kontrastuje s aktuální situací v Maďarsku, kde vládne Fidesz. V Chorvatsku je extrémní pravice minoritní záležitostí. Popularita těchto dvou kapel tedy nemůže být jednoduše promítnuta do politické sféry.