Andrej Babiš včera společně s Viktorem Orbánem a předsedou Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbertem Kicklem oznámil ve Vídni založení nové frakce v Evropském parlamentu nazvané Patrioti pro Evropu a také zveřejnil „Vlastenecký manifest pro Evropu“, jakýsi program rodícího se politického uskupení.
Kdo sleduje Babišovu rétoriku, nemůže být tímto spojením nijak zvlášť překvapený. Zhruba od roku 2021 Babiš – byť ve své, chaotické verzi – v zásadě kopíruje rétoriku současné evropské krajní pravice. Přesto oficiální spojení Babiše s rakouskými Svobodnými, kteří po druhé světové válce vznikli jako partaj pro někdejší členy NSDAP, posouvá hnutí ANO na evropské úrovni do nových vod. Založení nové frakce s Fideszem a FPÖ také staví do nového světla Babišovo lavírování ohledně české podpory bránící se Ukrajině. Svobodní v Rakousku i Orbán v Maďarsku totiž v rámci EU patří k tvrdým kritikům podpory Ukrajině. Byť samotný manifest poměrně vágně mluví o míru a ochraně evropských občanů, je celkem jasné, že toto spojenectví Babiše posouvá k proputinovskému táboru.
Žádný skrývačky
Text Vlasteneckého manifestu pro Evropu překvapil svou explicitní formou. Jeho autoři neváhali v doslovu použít třeba takové věty: „My, vlastenecké síly Evropy, se zavazujeme vrátit evropskému lidu budoucnost našeho kontinentu tím, že si vezmeme zpět naše instituce a přesměrujeme evropskou politiku, aby sloužila národům a našim lidem. Upřednostňování suverenity před federalismem, svobody před příkazy, míru před válkou: to je manifest Patriotů pro Evropu.“
To, že se Babiš v Evropě zbavil liberálů a Emanuela Macrona a bez zaváhání rozšířil řady tvrdých pravičáckých frakcí, svědčí o očekávané změně kurzu evropské politiky.
Ne náhodou se na sítích v reakcích na manifest objevily narážky na Adolfa Hitlera. Přirovnání k Hitlerovi hrozí každému, kdo začne být příliš patetický ohledně témat jako patriotismus, civilizační kořeny, evropští vlastenci a tak podobně. A v tomto ohledu se rakouští Svobodní, české ANO a maďarský Fidesz skutečně nedrželi zpátky. Už název Patrioti pro Evropu evokuje partu fotbalových chuligánů nebo transparent na neonacistické demonstraci; používání konspiračních obratů jako „mocné globalistické sily“, které (jak jinak) „pohrdají vůlí většiny“, rovněž evokuje ultrapravicovou až fašistickou politickou kulturu a terminologii.
Kromě formy připomínající nejhorší období Evropy má manifest ovšem také obsah, který celkem přesvědčivě ukazuje, o co jeho tvůrcům jde. Manifest požaduje „Evropu národů“, tedy nepřenášení pravomocí na centrální orgány Unie a naopak jejich ponechání na národní úrovni. Sám o sobě je takový požadavek legitimním a demokratickým názorem, děsivé jsou ovšem pasáže, kde Patrioti popisují svoje vidění současné evropské politiky: „Dělicí čára politiky dnes již nevede mezi konzervativci a liberály nebo mezi pravicí a levicí, ale mezi centralisty, kteří hlásají novou Evropu, a vlastenci a suverenisty, kteří bojují za zachování a posílení Evropy národů, které si vážíme. Pouze skrze vítězství a spolupráci vlasteneckých a suverenistických stran po celém kontinentu můžeme zajistit našim dětem dědictví,“ píší v manifestu.
Posilování „národů Evropy“ a důraz na suverenitu a kontinent evokují něco ve stylu „půdy a krve“. Co se týče národní suverenity navzdory evropským institucím a orgánům, je v tuto chvíli jistě nejdál Viktor Orbán a jeho Maďarsko. Index svobody slova podle Reportérů bez hranic je v zemi jeden z nejhorších v Evropské unii. Politická soutěž a volby v zemi sice probíhají, ale zdaleka nejsou férové a rovné. Orgány Evropské unie několikrát vyšetřovaly korupci v souvislosti s eurodotacemi. Nezávislé soudnictví bylo narušeno. Země má problémy s dodržováním lidských práv.
Mazánek Babiš
Andrej Babiš vedle Viktora Orbána vždycky hrál v evropské politice druhé housle. Vzděláním, intelektem ani vystupováním se s maďarským autokratem český miliardář nemůže měřit. Ve V4 nebyl Babiš během svého premiérování tím nejvýraznějším hlasem, přitom právě na toto regionální spojenectví a zejména na „přítele Viktora“ v evropské politice hodně sázel. Co spojuje Babiše s Orbánem více než ideologie, je ale nenávist k evropským kontrolním orgánům. Přímo do manifestu si tak tito vlastenci milující evropské dotace dali poznámku o ukončení možnosti pozastavit státům čerpání peněz kvůli porušování unijních pravidel.
Orbán se nikdy netajil celoevropskými politickými ambicemi a vlastní platforma (pokud se podaří získat poslance z alespoň sedmi zemí EU) může být dobrý výchozí bod potom, co se mu nepodařilo dostat do jedné ze dvou již existujících tvrdě pravicových frakcí. V podobné situaci jako Orbánův Fidesz, tedy bez frakce, stále zůstává také německá AfD, která zatím do Orbánovy frakce vstoupit nechce, ale do budoucna to nevyloučila. Vlastenecký Babiš by se tak ocitl vedle hned dvou nacionalistických stran z německy mluvících zemí, které v minulosti opakovaně vyjádřily „jisté pochybnosti“ o poválečném uspořádání Evropy a Benešových dekretech.
Turek a Zahradil
Kromě AfD a dalších evropských krajně pravicových subjektů zareagovala i část domácí politické scény. Zvláště průkazná může být reakce někdejšího europoslance a stále „významného člena ODS“ Jana Zahradila, který vznik frakce dokonce přivítal. Jednak pochválil Babišův politický instinkt a taky jej pochválil za spojenectví s Orbánem. Zato ODS prý dělá chybu, když se od maďarského autokrata odtahuje. Vlado Čičmanec z Deníku Referendum pohotově připomněl tweet Petra Fialy z roku 2018, kde tehdejší šéf opozice gratuluje Orbánovi k výraznému vítězství ve volbách a nechápe, proč by měl být Orbán jakkoliv problematický.
Zahradilovo stanovisko je důležité i proto, že tento někdejší europoslanec v současnosti veřejně a nahlas promýšlí budoucnost své ODS. Tu nejspíš vidí po boku Andreje Babiše a taky po boku Filipa Turka a jeho politického uskupení. To, že se Babiš v Evropě zbavil liberálů a Emanuela Macrona a bez zaváhání rozšířil řady tvrdých pravičáckých frakcí, svědčí o očekávané změně kurzu evropské politiky. A Babiš jde vždycky s tím, kdo hraje. Tentokrát už proti němu žádný „Antibabiš“ stačit nebude. Potřeba bude antifašismus.
