Až do neděle bude v Ústí nad Labem probíhat třetí ročník lokálního sedmidenního pride festivalu. O vzniku Ústeckéhu pridu i o tom, jaké je to být queer osoba v Ústí, byl veden rozhovor s dvěma členy*členkami organizačního kolektivu: Edou Štréblů (EŠ) a Kájou Hru (KH).
Členstvo kolektivu používá inkluzivní jazyk pro zachycení nebinární genderové identity.
Proč jste si před třemi lety řeklx, že Ústí má mít vlastní Pride festival?
KH: Před třemi lety jsme se s Enge Klinkáč bavilx o ostravském pridu a připadal nám mega super, líbilo se nám, že je víc levicově orientovaný a tak. Napadlo nás si z něho vzít vzor a udělat Pride v Ústí. Nakonec jsme ho začalx organizovat asi měsíc před akcí. Byl to takový spíš symbolický dvoudenní event, jeden den bylo autorské čtení a druhý den party. Bylo super, že jsme bylx napojenx na Veřejný sál Hraničář, takže jsme dostalx prostor, kde to udělat. A taky Čajovna U vysmátý žáby nám dala „support“. Takže ten impuls byl především Enge, já, kamarádstvo a potom i další lidi z FUDu (Fakulta umění a designu UJEP).
Připadá mi, že v mainstreamu je pořád heteronormativita na vrcholu. A v kombinaci s výsledky voleb vážně necítím, že by se to posouvalo nebo že by se Česko stávalo víc progresivním. Ne, připadá mi, že vývoj je hodně opatrný a mám pocit, že budoucnost bude spíš horší než lepší.
Dávalo vám smysl uspořádat Pride v Ústí, protože tady všichni studujete?
KH: Já jsem původně z Moravy a tam je třeba Slavex Pride. Připadá mi, že dává smysl to dělat úplně ve všech maloměstech. Protože i v dnešní době není vůbec jednoduché se outovat. Právě proto jsme chtělx udělat event pro queer lidi, vytvořit safespace, protože tady nic takového není.
Zmínilx jsi, že inspirace byla Ostravou, kde je Pride levicovější. Chtělx jste se svým Pridem i nějak vymezit, třeba vůči Prague Pride?
KH: V tom nebylo vymezení. Podle mě to bylo jasně dané tím, že jsme se potkalx já a Enge. A já jsem třeba i jeden ročník pomáhalx na pražském Alt Pridu. Tedy ne, že bychom se vymezovalx, ale chtělx jsme udělat něco víc komunitního, víc DIY a nezávislého na sponzorech, kteří mohou být problematičtí. Takové nastavení bylo od začátku.
Tedy finanční stránka festivalu je pro vás velké téma?
EŠ: Jo. Byly situace, kdy jsme dostalx finanční nabídky, které jsme odmítlx, protože nesplnily naše hodnoty. Nesouzněly s tím, od koho peníze chceme brát.
Můžeš to nějak specifikovat?
EŠ: Šlo o to, že Prague Pride založil tzv. Pride Business Forum, které spolupracuje s nadnárodními korporacemi. Pride Business Forum v rámci své agendy nabízí i finanční podporu regionálním projektům. Nabídli ji i nám. Když jsme ale vidělx, že Pride Business Forum spolupracuje s firmami jako Exxon Mobil, Amazon nebo Vodafone, tak jsme se shodlx, že ty peníze nechceme. Hodně nám záleží na tom, abychom bylx podporovánx přímo od naší komunity a třeba od našich širších sociálních kruhů. Proto pride financujeme z veřejné sbírky a z různých merchů.
KH: Ta částka od Pride Business Forum zároveň byla relativně nízká. Ale náš postoj by nezměnilo, pokud by částka byla vysoká.
EŠ: Bylo to jenom symbolická podpora, to ano.
KH: Některé spolupráce jsme ochotnx dělat. Třeba od minulého roku spolupracujeme s Primeros, to nám smysl dává. Máme lehkou finanční podporu, ale taky dostaneme plno kondomů, které můžeme rozdávat na akcích. Takže existují i sponzoři, u kterých se můžeme shodnout, že je v pořádku je propagovat.
Na vašem Facebooku jsem zaregistrovala, že jste do jednoho příspěvku napsalx: „Být queer v Ústí je nebezpečné a lidé ukazují proč.“ Máte pocit, že být queer v Ústí je těžší než nějakém jiném městě?
KH: Podle mě máme velmi odlišné zkušenosti.
EŠ: Jo, to určitě. Myslím, že to je velmi individuální. Ale třeba já zažívám v Ústí více konfrontací s lidmi než například v Praze.
KH: Pro mě je Ústí docela komfortní – důvod, proč se nenacházím na Moravě, je, že tam bylo dost katolický prostředí. Ale taky hraje roli, že už nejsem teenager nebo dítě, které řeší coming out. Dneska už řeším jiné věci. Taky nemám až takový vhled do jiných queer skupin, pro které to může být v Ústí hardcore. Třeba teď jsem bylx překvapenx, že nám strhli skoro všechny plakáty, které jsme vylepilx.
A myslíte, že je to těžší třeba tím, že Ústí je menší než Praha, nebo hraje roli i specifičnost Ústeckého kraje oproti jiným krajům?
KH: Podle mě různá města mají svá specifika. Samozřejmě v Praze nebo ve větším městě jako v Brně se v mase lidí jednoduše skryješ.
EŠ: Pro queer lidi riziko existuje asi úplně všude v ČR a není podle mě jen jeden důvod, proč se někde cítít v nebezpečí. I v Ústí… Předně, já se tady cítím bezpečně, protože to podle mě je i z velké části o nějaké práci s vnitřkem. Ale staly se tady scény, které jsme zažilx i spolu, když jsme šlx po ulici. Nějaký týpek začal mít šílený emociální výlev, když jsem na sobě měla tílko, přestože jsem se na něj ani nekoukla.
KH: Jo, někdo dostane „rage“ jenom proto, že člověk projde po ulici.
EŠ: Ale můžou se dít i jenom nedorozumění nebo komický situace, kdy se někdo třeba jenom hodně zajímá a neumí to vyjádřit slušným způsobem. Ale hlavně má zájem poznat moji identitu a dozvědět se o ní víc. Připadá mi, že těch zdrojů konfrontace, která vlastně není úplně nebezpečná, může být v Ústí víc.
KH: Já mám pocit, že v podstatě se potýkám úplně s tím stejným jako na Moravě nebo později i v jiných městech: tedy že jsou nějací otravní muži, kteří jsou macho a snaží se ti nějaké věci říct nebo tě sbalit, a vůbec neslyší a nerozumí tomu, že ty máš nějakou queer identitu. To se děje kdekoliv a napříč komunitou. Ale zrovna v Ústí jsem mělx nějak zafixovaný, že se tady cítím dobře, ale taky se to tady stává.
EŠ: Myslím, že v Ústí je dobrý, že tady má člověk svou queer komunitu.
A zaregistrovalx jste nějaké nenávistné komentáře, které na vás byly směřované jako na organizující Pride festivalu? Třeba na sociálních sítích?
EŠ: Jo, to se nám stalo teď tenhle rok, že na sociálních sítích byla jmenovitě označena jedna naše členka, u níž byla problematizována její pracovní pozice. Bylo řečeno, že je kontroverzní, že je členka našeho kolektivu a že zároveň dělá ve veřejné sféře.
KH: Pak jsou zveřejňovány spíš takové výkřiky, ale neuvědomuji si, že by jinak byly další útoky třeba na někoho od nás z týmu. To bylo nyní poprvé.
EŠ: Poprvé o nás i letos do detailu psal lokální tisk, tak to možná přivolalo pozornost. A minulý rok se tedy také odehrála velká odezva na iniciativu Knihovny Ústeckého kraje, která pořádala své vlastní Pride akce. To vyvolalo hlasité negativní reakce a dokonce i petici.
KH: To možná souvisí i s tématem nebezpečí, protože krajské knihovně taky minulý rok zapálili duhovou vlajku, a to dokonce dvakrát. Proto potom museli změnit lokaci – teď už vlajka není na stožáru, ale na takovém místě, ke kterému se nikdo nemůže dostat. Ale těžko říct, jestli jsou to jednotlivci, nebo je tady takových lidí víc a jsou ve skupinách.
Organizátorstvo Mosteckého pridu narazilo na potíže při komunikaci s vedením města: nemohlo pro svou akci využít prostor u Kulturního domu Repre a vedení města odmítlo vyvěsit duhovou vlajku. Máte také takové zkušenosti s radnicí v Ústí nad Labem?
KH: My jsme se nespojovalx s vedením města. Nemáme pro to průvod, ani žádný jiný z eventů jsme nedělalx ve veřejném městském prostoru. Je pravda, že Kulturní dům je pod městem, ale jinak s radnicí nijak přímo aktivně nekomunikujeme.
EŠ: A zatím možná ani nejsme z úhlu pohledu magistrátu vidět tolik jako třeba Pride v Mostě. Těch faktorů asi může být víc, proč je Pride víc vidět pro městskou radu než je tady u nás. U nás se to všechno děje de facto za zavřenými dveřmi.
KH: Souhlasím. Myslím, že až budeme v budoucnu dělat průvod, tak možná narazíme.
EŠ: Určitě tady jsou politické proudy, které i když nejsou ve vedení města nebo v pozicích radních, tak jsou na ně napojený. A to jsou ta politická hnutí, která třeba dělala petice proti spolupráci knihovny s duhovou iniciativou.
Co považujete za hlavní highlight letošního Ústeckého pride festivalu?
EŠ: Všichni mají rádi náš pridový pátek. A my ho máme rádx taky. Je to super vyprodukovaný event, kdy se na jednom místě sejde spoustu queer umělectva, jsou tam dobrý DJ-sety, jsou tam koncíky, dějou se tam performance a je to jedna z mála akcí, která tady v Ústí trvá do pěti do rána.
KH: A která má genderově vyvážený line-up. V pátek na akci bude hrát například THC Luna G feministický anarcho rap nebo producentka amy crush s Berlína. A v sobotu proběhne třeba workshop s Eljou Plíhalem Univerzita jako producent hierarchií. Zároveň mi připadá důležitá souhra pátečního programu i s dalšími událostmi, které jsou třeba víc zaměřené na vzdělávání – jednoduše dává mi smysl party v kombinaci s edukací.
V Čechách se Prague Pride konal poprvé v roce 2011. Máte pocit jako členstvo české queer komunity, že se za těch 14 let česká společnost spíš liberalizuje, nebo – třeba v návaznosti na české výsledky eurovoleb – se posouvá spíše do prostoru extrémní pravice?
EŠ: Myslím si, že to je takový narativ, že se posouváme k liberalizaci, který si liberálové rádi říkají, ale nemyslím si, že je to pravda. Spíše než Prague Pride si všímám výrazného nárůstu extremistické pravicové ideologie ve veřejném prostoru, anti-queer tendencí a anti-queer dezinformací. Nárůst pochopení zaznamenávám maximálně ve svém okolí, ale nevím, do jaké míry je to kultivací mého okolí a tím, že si lidi, kteří kolem mě jsou, vybírám.
KH: Připadá mi, že v mainstreamu je pořád heteronormativita na vrcholu. A v kombinaci s výsledky voleb vážně necítím, že by se to posouvalo nebo že by se Česko stávalo víc progresivním. Ne, připadá mi, že vývoj je hodně opatrný a mám pocit, že budoucnost bude spíš horší než lepší.
EŠ: Občas mají někteří lidé tendenci mluvit o queer právech nebo queer identitách jako o něčem, co je mainstream. Mám pocit, že je to součást narativu, že se Česko nebo obecně svět „zprogresivnil“ – já to tak ale absolutně nevnímám. Já vnímám queer jako něco, co je čím dál tím víc ostrakizované a odstrkované. Třeba to, kolik preferenčních hlasů dostal Filip Turek, může vypovídat o nějakém trendu mezi mladými lidmi. Obzvlášť u té ještě mladší generace bude zajímavé sledovat, že jejich preference dost možná vůbec nebudou levicovější. Naopak mi připadá, že se probouzíme do nové doby ještě přísnějších genderových norem a neokonzervatismu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás