Při pohledu z dálky se může zdát, že Maďarsko prochází radikální transformací. Někteří podnikatelé napojení na Orbánův režim opustili zemi, nová vláda normalizovala vztahy s EU a zavedla dokonce daň z bohatství. Na otázky, co se skrývá za fasádou postorbánovského Maďarska, odpovídal Kiss Soma Ábrahám, novinář z partnerského deníku Mérce. Ve své práci se věnuje hospodářské politice, pracovním podmínkám, protestním hnutím nebo ekologii.
Českými médii na podzim prolétla zpráva o tom, že Maďarsko zavádí daň z bohatství. Můžete přiblížit, co přesně to znamená?
Šlo o jeden z důležitých slibů v předvolební kampani. Maďarská společnost byla otrávená z oligarchů navázaných na Orbánovu stranu Fidesz a měla pro to dobré důvody. Tady přichází na scénu tehdejší opozičník, dnes premiér Péter Magyar. On i jeho strana Tisza jsou pravicoví populisté. Takže Magyar jako správný populista přijde mezi lidi, mluví s nimi, vidí jejich problémy a přinese jim úžasné řešení, za které mu co nejvíc lidí zatleská. Ve skutečnosti se ale na daních nevybere nějaká zásadní částka. Míra zdanění je jedno procento a dotkne se to maximálně 15 tisíc lidí – i samotný Magyar ujišťuje, že to bude nejspíš ještě méně. Klíčové pak je, že nejde o daň z příjmů ani z veškerého majetku.
V českých médiích se to přesně tak podávalo. Čeho se tedy týká?
Daní se pouze luxusní statky jako sídla, jachty, soukromá letadla nebo třeba spořicí účty. Takže se to netýká pasivního přijmu, který těmto lidem plyne z toho, že vlastní firmy a akcie. Můj kolega Csaba Tóth to ve svém textu pojmenovává jako „maďarský pokus o záchranu kapitalismu“. Odkazuje tím na fakt, že vláda se v podstatě snaží postrčit bohaté lidi, aby svoje peníze investovali takovým způsobem, který povede k růstu HDP. Maďarská ekonomika v tomto ohledu dlouhodobě stagnuje, poslední predikce stanovuje růst na 0,8 procenta – což je pro kapitalistickou ekonomiku problém.
Maďarský zákoník práce je napsaný extrémně vychýleně ve prospěch firem a šéfů. Pro Orbánovy změny se uchytil pojem „otrocký zákon“. Ale Magyarova vláda to nezmění, neslibovala to ani v kampani.
Důležité jsou taky samotné úrovně zdanění. Pro lidi s majetkem přesahujícím hodnotu 77 milionů korun to bude 1 procento. Pro ty úplně nejbohatší, s majetkem přes 6,7 miliardy Kč, to bude 1,5 procenta. Ale tato vyšší úroveň se bude týkat zhruba 10 až 15 lidí.
Navíc není jasné, jak se to bude vztahovat na rodiny, které si můžou majetek rozepsat mezi sebou tak, aby nikdo nepřesáhl hranici zdanění. Stejně tak není jasné, jestli a jak se bude započítávat luxusní zboží jako třeba kabelky, které mohou stát miliony korun.
Co tedy tahle daň vypovídá o nové maďarské vládě?
Pro premiéra bude určitě skvělé, když lidi uvidí, jak daňoví úředníci vybírají tuhle daň od Lőrince Mészárose – hlavního oligarchy spojeného s Orbánovým režimem. Bude to spektakulární a mně se to samozřejmě taky bude líbit. Ale rozhodně nejde o nějaké efektivní přerozdělení bohatství.
Jak jsem zmínil, tato daň se vůbec netýká příjmu z akcií, pronájmu nemovitostí a tak dále. Když to ale srovnáme se zdaněním práce, tak tam je sice spousta parametrů, ale v průměru je to zhruba 30 procent. K tomu připočtěme DPH, které má sazbu 27 procent. I to dopadá především na chudé lidi. I tohle přitom Magyarova vláda slíbila změnit. Konkrétně měla zavést nižší sazbu daně z příjmu pro chudší obyvatelstvo. Ale v tomhle ohledu zatím konkrétní plán nepředstavili.
Režim Fideszu stál na dobře zmapovaných ekonomických základech. Průmysl plnil především roli levného dodavatele pro západní firmy – stejně jako v Česku. K tomu Orbán v podstatě vybudoval celou třídu domácích oligarchů. Dělá něco s tímto systémem Magyarova vláda?
Mají za sebou šest měsíců a zatím to nechávají víceméně při starém. Dobrým příkladem je guvernér národní banky, kterého nevyměnili, protože by to způsobilo nejistotu na finančních trzích. A to je hlavní cíl Magyarovy vlády – prezentovat Maďarsko jako stabilní ekonomiku bez turbulentních změn.
U takzvaných „národních kapitalistů“ je jistá jedna věc – už nebudou fungovat jako doposud. Je třeba si uvědomit, že tito podnikatelé nevyrostli, protože by porazili svou konkurenci. Vyrostli, protože jim vláda upravila pravidla soutěže nebo přidělovala zakázky. Můžeme zůstat u zmíněného Mészárose, který vlastní stavební firmu na výstavbu železnic. Ta dostávala státní zakázky, i když byla extrémně drahá a odváděla hroznou práci. Zároveň poskytovala straně Fidesz finanční prostředky. On a podobné skupiny už státní zakázky dostávat nebudou. Teprve se ale ukáže, jestli si Magyar vybuduje svoje vlastní sítě národních kapitalistů. Osobně by mě to nepřekvapilo.
Znamená to tedy, že „posílí“ vliv nadnárodního kapitálu? Kdybychom zůstali u příkladu – že zakázky na maďarské železnice budou teď dostávat hlavně zahraniční firmy?
Asi to nelze říct u příkladu železnice. Do výběrových řízení se nejspíš přihlásí i Mészárosova firma a třeba může přijít s dobrou nabídkou. Přece jen mají infrastrukturu, stroje, dodavatele… Ale obecně bude Magyarova vláda spíš upřednostňovat zahraniční firmy, protože preferuje „volný trh“. Říkali to už během předvolební kampaně a já jim věřím, že to myslí vážně. Oni to berou jako správnou věc. Pro mě je to ale důvod k obavám.
Jeden z velkých protestů z dob orbánismu byl v roce 2018 proti brutálnímu zhoršení zákoníku práce. Ani to Magyarova vláda nezmění?
Maďarský zákoník práce je napsaný extrémně vychýleně ve prospěch firem a šéfů. Pro Orbánovy změny se uchytil pojem „otrocký zákon“. Ale Magyarova vláda to nezmění, neslibovala to ani v kampani. Bude se nejspíš snažit pracujícím ukázat přátelskou tvář, víc s nimi mluvit, možná jim jednou za čas dá nějaký jednorázový příspěvek. Ale s rozložením sil, které dává víc moci zaměstnavatelům, vláda nic dělat nebude.
Výmluvná v tomto byla Magyarova tisková konference se zástupci Mercedesu, kteří otevírali novou továrnu. Němečtí manažeři v podstatě řekli, „jsme tady kvůli levné práci a mizernému zákoníku práce“ – byť samozřejmě ne přímo těmito slovy. Magyar to ve svém projevu odkýval a řekl, že doufá, že to tak zůstane. To stejné přitom dělal i Orbán. Takže nová vláda nemění ekonomický systém – jen částečně upravuje jeho fungování.
Součástí Orbánova ekonomického modelu byly také čínské investice především do výroby lithiových baterií, zároveň udržování obchodních vztahů s Ruskem. Naznačuje nový kabinet změny v těchto oblastech?
Magyarova vláda miluje elektromobily. Výroba baterií totiž představuje důležitou část maďarského hospodářství. V kampani ale slibovali, že to odvětví lépe zregulují, což zatím překvapivě plní. Začali měřit ekologické dopady i řešit pracovní podmínky.
Rétoricky ale bude vláda mnohem blíž západnímu mainstreamu. Bude vydávat ostrá prohlášení o tom, že nechceme obchodovat se zlými Číňany a Rusy – samozřejmě s výjimkou baterií a ropy, což se nebude zmiňovat. Ruskou ropu totiž Maďarsko potřebuje, jinak by naše ekonomika zkolabovala. To je ekonomická a geopolitická realita. A osobně si nemyslím, že by bylo lepší kupovat ropu z USA.
Co se stane se všemi státními firmami?
I tady bude vláda mnohem vlídnější k západním korporacím. Očekávám, že dojde k vlně reprivatizace. To byla přitom jedna z mála dobrých věcí, které Orbán udělal – znárodnil části kritické infrastruktury – energetiku, letiště, stát vlastní podíly i u mobilních operátorů.
Dalším příkladem jsou tendry na nové vlaky. Máme je hrozné, jsou poruchové, jezdí pozdě. Maďarsko přitom má státního výrobce vlaků, který dodával vlaky třeba do Slovinska. Dát jim tuhle zakázku by dávalo smysl – nastartuje to domácí ekonomiku, zajistí to pracovní místa nejen ve výrobě, ale i ve vysoce kvalifikovaných pozicích.
Jenže jejich výroba by trvala třeba šest let. Druhá možnost je, že si vláda vlaky prostě objedná u švýcarské firmy. Za necelé dva roky už můžou jezdit, Magyar si s nimi udělá hezkou fotku a všichni budou nadšení, že máme švýcarské vlaky. Jenže maďarská ekonomika tím přijde o možnost, jak se vymanit z pozice montovny.
Podle všeho bude tedy Magyarova vláda v zásadě pokračovat v hospodářském modelu, který zdědila po Orbánovi. Ten ale přináší přinejlepším stagnaci. Kde tedy vláda vezme peníze na všechno, co slíbila v kampani?
Tisza to v kampani dělala chytře. Slibovali, že opraví infrastrukturu, nainvestují do školství, do zdravotnictví, do všeho. Ale nikdy neuváděli, kdy se to stane. Takže budou moct říct, že něco bude později, nebo že na tohle zrovna nejsou peníze – což bude nejspíš pravda.
Jinak ale nová vláda ve své ekonomické politice spoléhá na jeden zásadní pilíř: peníze z evropských kohezních fondů. To jsou opravdu obrovské částky, které EU přestala posílat kvůli sporům s Orbánem. Dokonce i interní kritici v řadách Fideszu o tomhle mluví jako o Orbánově politické sebevraždě – z malicherných ideologických důvodů přišlo Maďarsko o spoustu peněz, které pak chyběly.
Peníze z eurofondů ale nelze použít na cokoliv. Kam je může a bude investovat nová vláda?
Jedním slovem: do infrastruktury. Zvládli dodržet termíny od Evropské komise, která už přislíbila, že uvolní původně zmražené 4 miliardy eur. A pokud to udělá chytře, mělo by to ekonomice pomoct. Když postaví nemocnici nebo železniční trať, tak tím zároveň vytvoří pracovní místa pro doktory nebo personál okolo železnice. Ty už bude muset vláda zaplatit ze státního rozpočtu, ale může to nastartovat HDP. Pokud to ale peníze nalijí do betonu a postaví dálnice, ekonomice to nepomůže.
Které ze slibů tedy myslíte, že vláda obětuje a nedodrží?
Máme jeden příklad, který toho hodně vypovídá o ekonomické politice a ideologii Magyarovy vlády. Jeden ze slibů v kampani měl termín – okamžitě zvýšit platy sociálním pracovníkům ve státním sektoru o 25 procent. Vláda je šest měsíců v úřadu a tohle „okamžitě“ stále trvá. Odbory sociálních pracovníků kvůli tomu v září uspořádaly demonstraci před sídlem premiéra. Zajímavé bylo, že Magyar použil svoji populistickou taktiku z kampaně – přišel tam.
Z kampaně je zvyklý být mezi lidmi, ale většinou mezi těmi, kteří mu fandí, což nebyl tenhle případ. Premiér tady pozval předsedu odborů k rozhovoru o jejich plánech. Což je absurdní – na tohle pozvání měl přece pět měsíců. Předseda odborů ale – podle mě chytře – tohle pozvání odmítl, protože se nechce nechat zatáhnout do Magyarova populistického divadla. Takhle ale vypadá jejich přístup k většině slibů – jednoduše zdržují a oddalují jejich plnění.
Neříká to také něco o prioritách?
Přesně tak. Jak asi víte, kvůli válce v Íránu zdražil benzín. Orbánova vláda to řešila zastropováním cen jako třeba česká vláda. Ale Magyar to zrušil a přišel s jiným řešením. Vláda pošle v přepočtu 1300 Kč každému majiteli dieselového auta s motorem do 150 koní. Tím pádem tuhle dávku dostanou i lidé s velmi drahými auty. To je extrémně nespravedlivé, dokonce i jeden slavný maďarský neoliberální ekonom, se kterým jinak snad nikdy nesouhlasím, to trefně označil za daň pro chodce, uživatele hromadné dopravy a pro chudé lidi bez aut.
A když bych měl být demagog, což nemyslím pejorativně – tak tohle vyjde státní rozpočet na 20 miliard forintů. Zvýšit platy sociálním pracovníkům by přitom stálo 12 miliard. Tím chci jen říct, že když vláda říká, že nemá peníze, tak to taky něco vypovídá o její ideologii.
Dají se tím pádem od Magyarovy vlády také čekat škrty?
Nedávno proběhla pravidelná ekonomická konference, kde mluví kromě expertů také politici nebo lidé z centrální banky – tradičně to bývalo místo pro ekonomickou debatu na té nejvyšší úrovni. Psal jsem z toho reportáž a ministr financí András Kármán tam prohlásil, že mzdy vzhledem k produktivitě rostou moc rychle.
Už dnes má přitom Maďarsko tento poměr (mezd k produktivitě) nejnižší z celé Visegrádské čtyřky. Ale podle ministra bude vláda prosazovat „víc umírněnou mzdovou politiku“. To v překladu znamená – politiku škrtů. Mají k tomu dva hlavní nástroje. Můžou zmrazit nebo zpomalit růst minimální mzdy. A to stejné můžou dělat ve státním sektoru, což může mít vliv na mzdy v tom soukromém.
Proč by tohle vláda dělala?
Všechno to souvisí s dalším slibem z kampaně, u kterého uvedli termín – přijetí eura do roku 2030. Podle pravidel eurozóny musí mít stát zadlužení maximálně do tří procent HDP. Maďarsko má teď osm. I kdyby se jim podařilo nastartovat růst – což vůbec není jisté – tak by museli snižovat zadlužení o více než procento za rok, což jsou obrovské částky. A na ty se nedostanou bez velkého škrtání ve veřejných rozpočtech.
Na ekonomické konferenci se přijetí eura řešilo. „Orbánovský“ guvernér centrální banky Mihály Varga podle mě správně poznamenal, že tolik nezáleží na tom, jestli euro přijmeme, ale jak ho přijmeme. Vláda to ale evidentně vidí naopak – je důležité ho přijmout a je jedno jak nebo jaké to bude mít dopady. To taky hodně vypovídá o nové vládní ideologii. Radši budeme mít euro, než abychom pořádně opravili veřejné služby a sociální stát.
Pokud tedy vláda nedodrží svoje sliby o veřejných službách, bude to znamenat rychlý návrat Orbána k moci?
Některé sliby částečně splní. Budou to drobnosti, které zásadně nezmění životní standardy všech Maďarů, ale něco udělají. Tím samozřejmě klesne jejich voličská podpora, ale podívejte se na to, jak vládl Orbán. Mezi volbami byl v průzkumech vždy slabší, ale před volbami udělal pár opatření, začal strašit migranty nebo někým jiným a stačilo to na 15 let u moci. Pokud Magyar neudělá chyby, může takhle vládnout dalších 15 let on. Jen k tomu budou muset zachovat volební systém, který slíbili změnit.
Ale zásadní je také imploze Fideszu. Bylo fascinující pozorovat, jak rychle se začala rozpadat například prorežimní média, v podstatě den po volbách začaly vyhazovat všechny propagandisty, kteří se tvářili jako novináři. Orbán se z výsledku evidentně nepoučil – ve veřejných vystoupeních pořád opakuje, že se jim jenom nepovedla kampaň. To je nesmysl, lidé prostě nebyli spokojení s tím, jak 15 let vládl. Ale on místo toho jen pokračuje ve starých postupech, je čím dál agresivnější. Ale zatím se zdá, že na Maďary už tohle nefunguje a mají toho po tolika letech dost.
Text vznikl díky podpoře Nadace Rosa Luxemburg Stiftung v Praze.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás