„Mladí lidé protestují proti nerovnostem a nespravedlnostem systému,“ říká výzkumnice Djukanović

V Srbsku panuje napjatá atmosféra už od listopadu 2024, kdy se zhroutila střecha nově zrekonstruovaného nádraží ve městě Novi Sad a zemřelo zde 16 lidí. Za tu dobu jsme viděli velké mobilizace studentů, ale i běžných lidí, obrovské protesty i násilnosti v ulicích. Letos v září vyhlásil srbský prezident předčasné volby, a to krátce po úmrtí válečného zločince Ratka Mladiće. Vučićova Srbská pokroková strana vládne zemi už 14 let a v nedělních volbách budeme sledovat, jestli se poměry alespoň částečně změní. V současném kontextu studentských protestů ve Francii, Albánii, Itálii nebo Indii ovšem nesmíme zapomenout, že právě odpor srbského studentstva představoval jednu z prvních podobných protestních akcí generace Z v Evropě. O tom všem si ve Studiu Alarm+ povídáme s Ninou Djukanović z think-tanku AMO klima.

Pokud bychom ty různé projevy protestů generace Z srovnali, jedná se podle vás o společný fenomén, nebo je každá ta revolta vlastně trochu jiná?

Každá má svá specifika, ale zároveň jsou tady věci, které je spojují. Vedou je hlavně mladí lidé, často studenti, ale ne vždy. Loňské obrovské protesty v Nepálu vycházely hlavně z pociťování obrovských nerovností ze strany mladých lidí. To je něco, co rezonuje ve všech těchto zemích. I ve Francii jsou tématem obrovské nerovnosti a nespravedlnost systému. Jsou velmi vzdělaní, ale jakmile dodělají vysokou školu, nemohou si najít práci. Hlavně v Nepálu pak trendoval hashtag „nepobabies“, protože ukazoval na kontrasty a třídní nerovnosti. Upozorňovali na nespravedlnost toho, jakým způsobem je člověk vklíněný do politického systému skrze rodinu a skrze známosti a jaký to má vliv.

Téma sociální mobility hraje docela velkou roli i u protestů ve Francii. Studenti na předměstí mají pocit, že ze škol, do kterých chodí, se nemají šanci dostat někam jinam…

Ta nerovnost, která se zde budovala několik desítek let, se možná dostává do bodu, kdy už je pro mladé lidi neúnosná.

Je to téma, které je nějak důležité i pro srbské studentské hnutí? Primárně šlo totiž o korupci a státní zakázky a fakt, že nově zrekonstruované nádraží ve městě Novi Sad by asi nemělo lidem padat na hlavu a připravovat je o život. Jakou roli v tom hrály nerovnosti?

Je to kritika korupce a nepotismu a celkového nastavení systému. Právě na tomto příkladu jsou nerovnosti vidět velmi dobře. Nově zrekonstruované vlakové nádraží, které slavnostně otevírají příslušníci vládnoucí strany, se po několika měsících zhroutí. Převládl pocit, že něco podobného se může stát úplně komukoliv. Každý mohl být na místě obětí. V něčem to bylo fascinující, protože samotný režim a prezident Vučić se pokoušeli tu tragédii přerámovat jako něco, co se prostě občas stává. Studenti ovšem tento příběh odmítli a tvrdili, že něco podobného by se nemohlo stát ve společnosti, která není postavená na klientelismu a nepotismu, nespravedlnostech a nerovnostech.