V neděli 28. června byl na stanici v Doksanech naměřen nový český teplotní rekord. Meteorologové zde zachytili teplotu 41,9 °C. Co nám tato událost říká o stavu světového klimatu? Jaké teploty nás čekají v blízké budoucnosti a je klimatická krize skutečně „over“, jak nedávno prohlásil ministr zahraničí Petr Macinka? O tom si v novém dílu Studia Alarm+ povídáme se sociologem Vojtěchem Peckou, který se dlouhodobě specializuje na klimatické dezinformace a klimatickou krizi. Vojtěch Pecka je autorem knihy Továrna na lži: Výroba klimatických dezinformací a aktuálně působí v klimatickém týmu Asociace pro mezinárodní otázky.
Začněme v Doksanech, kde meteorologové v neděli naměřili 41,9 °C. Měly by nás takové teploty znepokojovat?
Myslím si, že teplota 41,9 °C nás znepokojovat musí. V našem podnebném pásmu je to hodně výjimečná věc. Je to teplota, která dosahuje tak vysoké úrovně stresu, že jsou lidé hodně omezení v tom, co vůbec mohou dělat. Někteří politici sice říkají, že v létě bylo vždycky léto, ale ve skutečnosti nejsme v takových teplotách schopní vykonávat celou řadu činností. Většina z nás se v takových teplotách někde schová a čeká, až to skončí.
Podle vás by nás tyto teploty tedy znepokojovat měly…
Ano, naše tělo má nějaké fyzické limity. Můžeme se před takovými teplotami nějakým způsobem chránit, ale zároveň je to jen projev dlouhodobějšího trendu. Kdybychom takové teploty měli jednou za 100 let, někde to v chladu přečkáme. Problém spočívá v tom, že ze všech dat, která máme k dispozici, vychází, že tyto teploty jsou novým normálem. A nejen to – pokud nedostaneme emise na nulu v nějakém rozumném čase, bude se to jen dál zhoršovat. To už teď víme. Mluví se o tom, že v tomto a příštím roce bude kulminovat klimatický jev El Niño. Ten k nám přinese další teplo původně uložené v oceánech. Až tento jev skončí, mohou jít teploty opět na pár let o něco níže, ale stále bude mnohem tepleji, než jsme byli zvyklí třeba v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Dokud nedostaneme emise skleníkových plynů pod kontrolu, teploty budou stále růst. Nebude to sice tak, že by každý následující rok byl rekordní, ale průměrná teplota bude stále stoupat.
Děláme pro snížení emisí dost?
Opravdu to nevypadá, že bychom v této věci dělali maximum. Nějaké pokroky se sice dějí, ale nejsou dostatečně rychlé. Oteplování se naopak zrychluje a v poslední dekádě je téměř dvojnásobné oproti dekádě předchozí. Máme tady mnoho důvodů pro to, abychom ve snižování emisí výrazně zabrali, ale ve skutečnosti vidíme pravý opak. Trump, Motoristé a další politické síly se naopak snaží rozložit i ten malý pokrok, který jsme v této oblasti za poslední roky udělali. Česká republika je navíc v mírném podnebném pásu a máme ještě čas se na klimatické změny adaptovat. Jsou ale oblasti světa, z nichž oteplování postupně dělá poušť. Tlak na místní společnosti je obrovský a má to velké dopady i na politickou a společenskou situaci. Ropné státy dokážou přežívat v kobkách i přes extrémní vlny veder, ale existují i státy, které se pod vlnami veder a sucha zcela hroutí. Hovoří se o vlivu sucha a globálního oteplování na události Arabského jara nebo na občanskou válku v Sýrii. Tyto problémy mohou fungovat jako katalyzátor konfliktů uvnitř jednotlivých zemí. To, co se děje v těchto částech světa, má ale přímý dopad i na českou společnost. Nežijeme v izolaci a svět je v tomto ohledu velmi propojený. Dává mi smysl řešit tyto věci i z čistě sobeckého hlediska, abychom těmto scénářům zabránili.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás