Spoluprací se Stačilo! posílila sociální demokracie autoritářský blok Andreje Babiše

Přestože Jana Maláčová letos v únoru prohlásila, že hnutí Stačilo! je příliš antisystémové na to, aby s ním mohla SOCDEM prosazovat levicový program, nakonec vše dopadlo jinak. SOCDEM našla s hnutím „devadesátiprocentní programovou shodu“ a domluvila se na spolupráci před nadcházejícími volbami. V českém veřejném prostoru nadále pokračuje emocionální a vyhrocená diskuze o tomto kontroverzním rozhodnutí a diskutuje se o tom, jestli může, nebo nemůže způsobit zánik nejstarší české politické strany.

Hodně se skloňuje „bohumínské usnesení“ a tragická historie vztahů mezi českou sociální demokracií a komunisty. Není určitě na místě zpochybňovat trauma některých sociálních demokratů z toho, že je před více než sedmdesáti lety násilně pohltila KSČ, ale na aktuálním spojení SOCDEM se Stačilo! by nás měly znervózňovat trochu jiné věci. Antikomunistické rámování debaty o tomto politickém spojenectví navíc hraje spíše ve prospěch Kateřiny Konečné a Jany Maláčové.

Na uvolněné místo po SOCDEM může usednout jiný subjekt, který – podobně jako v jiných evropských zemích – bude rozvíjet sociálně demokratické myšlenky.

Mnohem důležitější je xenofobní politika, kterou hlásá mnoho členů hnutí Stačilo! jako třeba Jana Bobošíková, Daniel Sterzik, agrobaron Zdeněk Jandejsek, Jana Turoňová a další. Xenofobní politikou mám na mysli velmi negativní postoj prakticky k jakékoli migraci, odpor k řešení změny klimatu, boj proti „progresivismu“, konspirační uvažování o globalistech a také postoje ve prospěch Putinovy vojenské invaze na Ukrajinu.

V českých médiích se hodně mluvilo o sociálních demokratech zavražděných komunisty, ale já bych rád připomenul citát jedné komunistky, která byla naopak zavražděna za souhlasu sociálních demokratů. Mám na mysli německou revolucionářku Rosu Luxemburg, která v roce 1916 napsala ve vězení větu: „Buď socialismus, nebo úpadek do barbarství.“ Vedení SOCDEM v aktuální situaci podle všeho zavrhlo socialismus a vybralo si barbarství. Jak totiž ve své knize Disaster Nationalism píše britských socialista Richard Seymour, z psychoanalytického hlediska má v sobě každý z nás vnitřního fašistu, ale úkolem levice je nabídnout jinou cestu a fašismu zabránit. SOCDEM se teď se Stačilo! vydala opačným směrem a ještě se nám to snaží prodat jako záchranu české levice.

Pád do barbarství

Hlavním tématem debat kolem spojení SOCDEM se Stačilo! je právě otázka budoucnosti české levicové politiky. Maláčová se hodně zaklíná tím, že se s hnutím Stačilo! spojuje, aby podobně jako v roce 2021 nepropadl milion levicových hlasů. Jenomže skutečně levicových hlasů byla z tehdejšího milionu přibližně polovina, a to ještě za podmínky, že mezi levici počítáme samotnou KSČM, s čímž by se dalo úspěšně polemizovat. Kromě KSČM a SOCDEM připadlo padesát tisíc levicových hlasů také pro Zelené. Jenomže dalšího čtvrt milionu šlo za Trikolórou, Svobodnými či Volným blokem a čtvrt milionu hlasů dali voliči také Přísaze Roberta Šlachty, která se v evropských volbách spojila s Motoristy.

Přes vzletná slova Jany Maláčové tak spojenectví se Stačilo! nevzniklo ve prospěch zájmů domnělého levicového elektorátu, ale podpoří hlavně autoritářský blok vedený Andrejem Babišem, s nímž Maláčová dlouhodobě a bezproblémově spolupracuje. Současný autoritářský a krajně-pravicový populismus, k němuž není důvod Babiše nezařadit, je nebezpečný a škodlivý v tom, že lidem předkládá obětní beránky pro jejich frustrace, místo aby mluvil o ekonomických nerovnostech, ochraňoval slabší před silnějšími, upozorňoval na moc superbohatých a geopolitické nerovnosti mezi jednotlivými státy, které vznikly v důsledku historických křivd a jako dědictví kolonialismu a imperialismu. Tak nějak by ve velké zkratce mohla znít podstata levicové politiky. Takovou levicovou politiku ale SOCDEM bohužel nedělá a podle všeho ani dělat nechce.

K lepší představě o tom, o čem se vlastně bavíme, může posloužit třeba pondělní vystoupení poslance Jiřího Kobzy v pořadu Události, komentáře. Moderátorka Barbora Kroužková se zeptala Jiřího Kobzy, který v červnu vystoupil z SPD, proč nyní zvažuje kandidaturu za „levicové“ Stačilo! a jestli se nejedná o moc velký politický veletoč, když přestupuje z krajní pravice na krajní levici. Kobza jí odpověděl, že žádné zásadní rozdíly v programu SPD a Stačilo! nevidí a že to pro něj žádný problém nepředstavuje. Není možné se mu divit. Je opravdu těžké nějaké programové rozdíly najít. A to v případě Jiřího Kobzy mluvíme o poslanci, který věří v chemtrails a pachatele masové střelby na Filozofické fakultě označil za „špičkový produkt inkluzivního progresivistického školství“. K tomu asi není potřeba nic dalšího dodávat. Inu, pád do barbarství se vším všudy.

Problémy „vítačů“ z KSČM

Zajímavé je, že Jana Maláčová kandiduje na prvním místě v Praze údajně i proto, že by voličská základna Stačilo! v jiných krajích nemusela skousnout, že se ve vládě Andreje Babiše podílela na zavádění proticovidových opatření během pandemie. I tento střípek příběhu dokresluje celkový obrázek spolupráce obou subjektů a toho, jaký elektorát obhospodařuje. V Praze jsou navíc šance Maláčové na vstup do Sněmovny poměrně nízké a je otázka, jestli ona sama bude z tohoto hazardu nějak konkrétně politicky těžit.

Z prvního místa v Praze navíc vyšoupla Petru Prokšanovou, která je na poměry KSČM rozhodně tou levicovější kandidátkou. Tuto výměnu na pražské kandidátce bychom mohli možná interpretovat i tak, že se jedná o další oslabení levicových hlasů uvnitř Stačilo!. Prokšanová je poslední týdny mimochodem kritizována antisystémovými voliči kvůli tomu, že se v minulosti zúčastnila několika demonstrací za práva uprchlíků z Blízkého východu. Možná i kvůli tomu bylo nyní snazší ji v Praze odklidit na nevolitelné druhé místo.

Maláčová změnu kurzu a rozhodnutí o předvolební spolupráci se Stačilo! vysvětluje nedávným rozhodnutím NATO, že členské státy mají do roku 2035 navýšit své výdaje na zbrojení na pět procent svého HDP. Jako v podstatě jediná záminka – společně s bojem proti „asociální vládě Petra Fialy – to nepůsobí příliš přesvědčivě. O spolupráci se totiž potají jednalo už dávno před tímto rozhodnutím. Tím hlavním důvodem totiž nejspíš bylo několik průzkumů z poslední doby, v nichž se Stačilo! nepřehouplo přes pětiprocentní hranici. K tomu, aby Babiš mohl ještě teoreticky prohrát volby, nesmělo by se do Sněmovny dostat Stačilo! ani Motoristé. Tuto skutečnost si musel Babiš uvědomovat a na formování spolupráce mezi SOCDEM a Stačilo! jistě také odvedl kus své práce.

Ve Vidlákově hrsti

Výdaje na zbrojení jsou nicméně záminka, která může politicky fungovat. Trumpův požadavek je zcela přehnaný a reakce generálního tajemníka NATO Marka Rutteho i většiny evropských lídrů na něj je zatím zcela nedůstojná a zbabělá. Pokud se bude zbrojení financovat na úkor sociálních výdajů, školství a zdravotnictví, bude mít s tímto tématem problém celá řada lidí. A to i těch, kteří jinak podporují válečné úsilí Ukrajiny ubránit se před brutální ruskou invazí. Mimochodem, požadavek na členské státy NATO jako jeden z mála odmítl progresivní, proimigrační socialista a předseda španělské vlády Pedro Sanchéz, a rozhodně to tedy nemusí být téma jen pro xenofobní politiky.

A odmítání Trumpova požadavku nemusí znamenat ani to, že bagatelizujeme hrozbu, kterou pro Evropu představuje fašistická Ruská federace pod vedením Vladimira Putina. Vojenská pomoc Ukrajině musí pokračovat, a stejně tak by Evropa měla dbát na svou bezpečnost a vojenskou soběstačnost. Eroze sociálního státu ovšem takovému úsilí vůbec nenapomáhá. Německá ekonomka Isabella Weber nedávno mluvila o koncepci „antifašistického sociálního státu“, který by měl být hrází před krajně pravicovým populismem. Silný sociální stát je tak mimo jiné i otázkou vnitřní bezpečnosti. Je obrovskou chybou liberálních politických stran, pokud ho budou dále demontovat, protože tak jen urychlí rozpad liberální demokracie u nás, a to včetně vyvolávání prokremelských sentimentů v Česku.

SOCDEM si nyní vyjednala mnohem horší podmínky spolupráce, než jaké mohla mít ještě v lednu nebo v únoru. Nejvíce je to vidět v otázce referenda o vystoupení z EU a NATO, které teď musí Maláčová ve všech rozhovorech potupně obhajovat, přestože se předtím několikrát vyjádřila v tom smyslu, že právě tudy vede červená linie, kterou nikdy nepřekročí. Překročila ji a bude ji překračovat dál, protože jí nic jiného nezbývá. Fakt, že všechny peníze z voleb půjdou za hnutím Stačilo! a o jejich přerozdělování tak bude nejspíš rozhodovat Daniel Sterzik, je už jen smutná třešnička na dortu.

Vítězství levice bez liberalismu

Jana Maláčová svým rozhodnutí vyklidila pozice pro demokratickou levicovou politiku a místo toho si vybrala koncepci, kterou v roce 2021 představili autoři knihy Budoucnost levice bez liberalismu. Není překvapivé, že hned dvěma hlavním autorů této knihy – Petrovi Drulákovi a Iloně Švihlíkové – Kateřina Konečná poděkovala hned na začátku pondělní tiskové konference. Jenomže „levice bez liberalismu“ je také levicí bez marxistické emancipace, bez důrazu na dodržování lidských práv a bez rozšiřování lidského potenciálu, jak si to přál nebohý Karl Marx.

Snad jedinou potenciálně dobrou zprávou plynoucí z aktuálního spojení SOCDEM a Stačilo! může být to, že se v českém kontextu začne vážně přemýšlet o důležitosti demokratických levicových stran pro rozvoj naší společnosti. Na uvolněné místo po SOCDEM může usednout jiný subjekt, který – podobně jako v jiných evropských zemích – bude rozvíjet sociálně demokratické myšlenky. Maláčová je přesvědčená, že taková levicová politika nemá v Česku šanci na úspěch, a proto se vydala na svou cestu „bez liberalismu“. Věřím, že se mýlí a že i u nás už brzy opět upřednostníme socialismus před barbarstvím.