O Filipu Turkovi je v posledních týdnech slyšet asi víc, než by se samotnému Filipu Turkovi a Motoristům líbilo. Nejprve se Turek vyfotil na dálnici v rychlosti přes 200 kilometrů v hodině, následně přišlo datařské duo Kateřina Mahdalová a Michal Škop s článkem o Turkově závodění. Turek se chvástal tím, že je automobilový závodník, ale jeho zářezy opravdu nejsou nijak impozantní. V několika případech závodil sám proti sobě, párkrát jen proti jednomu protivníkovi a zásadní je samozřejmě jeho vítězství nad patnáctiletým chlapcem a oblastním lékařem. Co na tyto poslední kauzy říkají členové redakce Alarmu? A mají tyto aféry potenciál trochu zpomalit Turkův nástup do vrcholné politiky?
Jak v novém díle Studia Alarm připomíná šéfredaktor Jan Bělíček, s popularitou Filipa Turka nehnul ani pochybný ezobyznys, který provozoval se svou matkou, ani nacistické symboly na helmě nebo hajlování. Podle Bělíčka je tedy otázka, co jiného by Turkovo popularitou mohlo v této chvíli otřást. „Turek vytváří dojem, že si provládní novináři vymýšlejí imaginární kauzy. Myslím, že se mu do velké míry daří dělat si z toho srandu. Píše si na Instagram, že pije savo, nemá řidičák, nemá auta a soutěží s dětmi. Kde ale opravdu narazil, byla jízda 250 km/h a pak hranatá výzva. Tam už i ti, kteří ho podporovali, viděli, že je to nebezpečné. A nepomohlo mu, že se namísto sebereflexe a omluvy vymlouval a slovíčkařil. Že se k tomu nedokázal postavit – jak by řekl jeho elektorát – jako chlap,“ říká Dušková.
Hacknout systém hnusným merchem
Standa Biler zároveň upozorňuje, že ačkoli je Turek populární na sociálních sítích, neznamená to nutně, že má umetenou cestu do poslanecké sněmovny. „Úspěch ve volbách do evropského parlamentu je do určité míry specifický. Bývá tam nízká účast, společnost si s evropskými volbami obecně neví tak úplně rady,“ říká Biler. Upozorňuje, že právě v eurovolbách mají lidé větší tendenci volit i protestně, což nahrávalo Motoristům, kteří podle něj zkrátka byli v pravý čas na pravém místě. „Myslím ale, že volby, které nás čekají teď, jsou přeci jen komplikovanější a lidé v nich budou mít větší nároky na to, jaké mají politici kompetence. Kauzy, o nichž tu mluvíme, vykreslují Turka především jako nekompetentního diletanta. Ať je to savo, závodění, dálnice… Celá ta strana dohromady teď působí neschopným, skoro až nesvéprávným dojmem,“ shrnuje Standa Biler. „A teď si představme, že je takový člověk ministrem zahraničí nebo ministrem vnitra,“ doplňuje Bělíček aktuální spekulace o tom, jaký post by Turek v případné příští vládě mohl zastávat.
Kromě Turkových skandálů stojí podle Magdaleny Duškové za pozornost také mládežnická organizace Generace Motor. Její předseda Matěj Gregor navazuje na známé youtubery anglicky mluvící manosféry a začíná tematizovat potřebu „makat na sobě“. Dnešní psychické problémy mladých lidí připisuje zhýčkanosti doby, 50 pohlavím nebo přehnaným regulacím. Jeho řešením je pak dobrovolný vojenský trénink (včetně profesionálního výcviku střelby), deregulace trhu a další „motoristické myšlenky“. Není divu, že jsou podle výzkumu agentury STEM výrazně nejsilnější voličskou skupinou Motoristů muži ve věku 19-29 let.
Gregor je podle Duškové oproti dalším podobně názorově ukotveným mladým politikům nicméně dobrý řečník. Zároveň však na Instagramu prezentuje výstřižky bez kontextu a na jeho livestreamech Xaver Live v podstatě nemá názorové oponenty. Je tedy otázka, zda by obstál také v debatě s kompetentním protivníkem nebo protivnicí.
„Je to klasická ideologie seberozvoje, ale zapomíná na to, že ten systém je nastavený tak, že žádnou velkou sociální mobilitu lidem nenabízí,“ navazuje Bělíček. „Jak říká Gary Stevenson, přesně tahle ideologie stojí i za nárůstem psychických problémů mladých mužů. Protože je velmi nereálné, že se jim povede na sobě zamakat a hacknout systém. Pak ti muži mají pocit, že selhali,“ doplňuje Bělíček. „Zároveň je srandovní podívat se na to, co je byznys samotného Gregora. Je to nevkusný nacionalistický merchandise. Nemá žádnou úspěšnou IT firmu, prodává ošklivá trička,“ dodává Dušková.
„Když se dostaneme k tomu, co Motoristé vlastně kromě spalovacích motorů chtějí, tak je to jen takové obecné plácání frází o schodku rozpočtu a ořezávání dotací. Je to vyčpělá a omšelá rétorika posledních dekád, kterou tu kultivuje už několik několik po sobě jdoucích stran. Oni na nic nového nepřišli,“ hodnotí Biler. „Oni potřebují toho velikého závodníka – který se tedy nehodí na závodění – aby se za něj schovali a nějak se díky němu dostali do parlamentu. Kdyby lidi jako Macinka, Šťastný a Vesecká kandidovali bez něj a kamery by byly upřené přímo na ně, tak by byli úplně k smíchu,“ shrnuje Standa Biler.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás