Bělorusko v neděli 26. ledna potvrzovalo stávajícího prezidenta. O volbě nelze mluvit, protože jediným kandidátem byl Alexandr Lukašenko, všichni ostatní dělali stafáž. Při té příležitosti si evropská politická reprezentace na Bělorusy vzpomněla, politovala je, vydala prohlášení a obrátila hlavu zpět k Trumpově Americe. Bělorusové by si ale zasloužili skutečné gesto. Takové, co by mělo potenciál diktátora oslabit. Klíčové je v tomto ohledu Polsko, které sice neuznává výsledky běloruských prezidentských voleb, ale zároveň zhusta odbavuje čínské nákladní vlaky přijíždějící z Běloruska. Loni jich bylo nejvíc za poslední čtyři roky. Lukašenkovu režimu vynáší tento tranzit nemalé peníze. Je jen na Polácích, aby tomu tak nebylo.
Z Běloruska vede do Polska jediná trať, po které jezdí nákladní vlaky z Číny do Evropské unie. A nabývá na významu.
Od 1. ledna vešel v platnost zákon, který povoluje lidem odsouzeným za politickou činnost odebírat děti a umisťovat je do státních dětských domovů.
Země je tak jakousi železniční branou na evropský trh. Je stejně důležité jako Polsko, kde se ve stanici Małaszewicze překládá většina čínského zboží, které se k nám dováží po kolejích. Loni byl navíc počet kontejnerů, které tamní terminál odbavil, nejvyšší za poslední čtyři roky. Po takzvané Nové hedvábné stezce vedoucí z Číny přes Kazachstán, Rusko a Bělorusko připutovalo zhruba 1,2 milionů tun nákladu. Brutalitě běloruského režimu navzdory.
Situace v jednom z nejpolicejnějších států na světě zůstává od demonstrací v roce 2020 neměnná. V zemi je aktuálně nejméně 1253 politických vězňů a diktátor Lukašenko i nadále tvrdě zasahuje proti všem, kdo by se pokusili jeho postavení zpochybnit. Výsledkem je zcela paralyzovaná opozice, která je buď v exilu, nebo za mřížemi. Ty, co už si trest odseděli, láme režim preventivními rozhovory, které nemají jiný účel, než člověka zastrašit a odradit ho od jakýchkoliv protistátních akcí. A nátlak je nově o to větší v případě, že je kdokoli z Lukašenkových odpůrců rodičem. Od 1. ledna vešel totiž v platnost zákon, který povoluje lidem odsouzeným za politickou činnost odebírat děti a umisťovat je do státních dětských domovů.
Všechno to jsou dobré důvody k tomu, aby Polsko přestalo na své území pouštět nákladní vlaky z Běloruska a posílat je stejnou cestou i s nákladem zpět, protože ani zpátky do Číny nejedou vagony prázdné. Nápad, který tu a tam probleskne polskou politikou, má navíc podporu většiny společnosti. Průzkum z července minulého roku, který si nechal agenturou IBRIS vypracovat deník Rzeczpospolita, ukazuje, že s variantou radikálního ukončení železničního styku s Běloruskem by souhlasilo přes 70 procent Poláků. Země by podle nich měla tímto ekonomickým nátlakem přimět Lukašenkův režim k tomu, aby přestal na hranice posílat migranty a pustil politické vězně. A to bez toho, aby si kladl podmínky a nutil je psát si o milost.
Polsko činí, jak logistický průmysl káže
Bělorusko je Ruskem dotovaná ekonomika. Uzavření terminálu Małaszewicze by skutečně mohlo Minsk citelně zabolet. Zvlášť, když z dat roku 2023 plyne, že se transport na domácím HDP podílí bezmála pěti procenty. Varšava se ale na žádné podobně ostré kroky zatím nechystá. V plánu je naopak modernizace překladiště Małaszewicze za asi čtyři miliardy zlotých, což naznačuje, že země do budoucna počítá s jeho větším vytížením i rostoucím významem železniční přepravy z Číny. Dráha je totiž momentálně jednoznačně bezpečnější než cesta přes Rudé moře, kde na lodě čas od času útočí jemenští povstalci, a také zabere poměrně krátkou dobu – okolo čtrnácti dní.
Rozhodnutí modernizovat jedno z největších pozemních překladišť v Evropě učinila vláda strany PiS a nezměnila ho ani v době, kdy už probíhala válka v Ukrajině, jíž je Bělorusko zastřeným účastníkem, a ke změně rozhodnutí ji nepřiměla ani krize na bělorusko-polské hranici.
Rozvoj nákladní dopravy, třebaže z Běloruska, dostal zelenou. Částka, kterou by v příštích jedenácti letech mohl Polsku vydělat zmodernizovaný terminál Małaszewicze, je jednoduše řečeno příliš velká na to, aby si ji stát nechal utéct. Odhadem jde asi o 50 miliard zlotých, zůstalo-li by u stávajících cen.
Jenže zisky za tranzit a překlad nákladních vlaků nepoplynou pouze Polsku, ale na své si tím pádem přijde rovněž Bělorusko. I díky těmto financím může Lukašenko nadále štědře platit třeba ozbrojené složky, tak zásadní k zastrašování všech, kdo s ním nesouhlasí, a vůbec všechny, kdo jeho vládu udržují při životě.
Ironií je, že s Polskem jako vstupním státem do Evropské unie Bělorusko vesele spolupracuje v otázkách nákladní železniční dopravy, ale paralelně jej u toho šikanuje vysíláním migrantů k jeho východní hranici. Ti se zde následně stávají obětí cynismu jak diktátorského, tak demokratického světa. Kdyby se Polsko rozhoupalo k železniční blokádě, mohlo by možná některým z těchto obětí Lukašenkova obchodu s lidmi pomoci. Protože se již dříve ukázalo, že i potenciální přiškrcení zisků z mezinárodní dopravy je pro Bělorusko poměrně zásadní problém. Poté, co Poláci v minulosti pohrozili, že přechody skutečně zavřou, zaznamenala pohraniční stráž náhlý úbytek pokusů o přechod hranice. Železniční embargo by tedy mělo potenciál znepříjemnit Lukašenkovi poklidné vládnutí. Připravilo by ho o část financí a také o atraktivní postavení klíčového hráče na spojnici Čína Evropa.
Není pochyb, že by polský úder v konečném důsledku nebolel jenom Bělorusko. Pocítil by ho také polský logistický průmysl, který si žádná embarga nepřeje. Ekonomický tlak by měl ale za současné situace větší dopad než apely za propuštění politických vězňů a deklaratorní podpora běloruské exilové opozice. Morální pohnutí polského senátu je běloruskému vůdci pravděpodobně dost jedno.
Autorka je novinářka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás