„Ani v Izraeli si nikdo nedokázal představit, že by něco takového bylo možné,” říká k 7. říjnu David Scharf

Uplynul rok od chvíle, kdy tisíce islamistických radikálů pronikly na izraelské území a zavraždily zde stovky lidí. Zároveň uplynul rok od chvíle, kdy izraelská armáda začala bombardovat Pásmo Gazy a o život tak přišly desetitisíce civilistů. Po roce je v čele izraelské vlády stále Benjamin Netanjahu se svými krajně pravicovými koaličními partnery a situace se nijak radikálně nemění. Jak můžeme pozorovat momentálně v Libanonu, naopak spíše eskaluje. Rok staré události i celý uplynulý rok shrnul v podcastu Kolaps novinář David Scharf z Voxpotu, který mimo jiné psal o hoaxech spojených se 7. říjnem.

Co se stalo 7. října 2023? Vy jste věnoval velké úsilí tomu, co máme potvrzeno.

V Izraeli se o tom, co se skutečně stalo a jaký byl průběh událostí, psalo poměrně hodně, ale do české debaty ani do té západní toho moc neproniklo. S jistotou víme, že 7. října Hamás a další frakce – islamistické, ale nejen ty – podnikly dlouho plánovaný útok, na který se připravovaly několik let. Izraelské bezpečnostní složky věděly o tom, že přípravy probíhají. Útočníci prolomili plot, který okolo Gazy je, a vnikli na území kontrolované Izraelem. Tam začali páchat násilí na civilním obyvatelstvu a začali ho unášet. Rukojmích se do Gazy dostalo 250. Spolu s tím probíhalo ničení domů. Izraelci mají v domech často bezpečnostní místnosti, obvykle ve sklepech. Bojovníci Hamásu domy zapalovali, aby lidi dostali ven a odvedli je jako rukojmí. Začalo docházet k bojům mezi palestinskými ozbrojenci a mezi místními bezpečnostními složkami a potom i izraelskou armádou. Hodně se řešilo, jaká byla hlavní motivace ze strany Hamásu. Izraelská strana tvrdila, že se snažili zabít co nejvíc Židů.

Vidět představitelům Hamásu do hlavy je těžké, ale z toho, jak o tom představitelé Hamásu mluví a jak sami uváděli, jejich cílem bylo unést co nejvíc lidí, aby je mohli vyměnit za palestinské zajatce, kteří jsou politicky věznění v izraelských věznicích. Hlavní motivací, kterou uvádí, bylo zastavit postupný proces vymazávání palestinského obyvatelstva z území historické Palestiny a také zastavit „požidovštění” posvátných míst v Jeruzalémě.

Představitelé Hamásu to vykládají tak, že když v roce 2018 byly mírumilovné protesty (tzv. pochod za návrat), kdy si lidé stoupli před tu zeď, tak reakcí bylo, že izraelská armáda do těch lidí začala ve velkém střílet. Nějací lidé tam zemřeli a spousta jich byla zraněných. Představitelé Hamásu říkají – a já s nimi v tomto docela souhlasím – že nikomu se nic moc nestalo, nikoho na Západě to moc nešokovalo tento incident. Oni to vykládají tak, že potřebovali tu situaci změnit. A to se jim podařilo. Palestina je teď jedno ze základních globálních témat.

Je tam nějaké přehodnocení té situace ze strany Hamásu?

Jestli nějaké přehodnocení probíhá, tak určitě ne veřejně. Ta jejich linie zůstává stále stejná. Pro Hamás to byl akt odboje a to, že se dneska děje, co se děje, v jejich očích jen ukazuje, že izraelským cílem bylo vždy decimovat palestinské obyvatelstvo co nejvíc to jde. A Hamás aspoň něco udělal. Ve strategiích Hamásu i vojenských je vždy cílem zasadit ránu Izraeli a potom přežít a říct „i tomuto dokážeme vzdorovat”.