Mýtus chytřejších voličů a vzpoura proti liberálům

Jak by v Česku volili vysokoškolsky vzdělaní lidé oproti lidem bez něj? Jaké překvapení! Vzdělanější Češi a Češky by volili jinak a „lépe“ než ti s nižším dosaženým vzděláním. Pokud by to bylo jen na vysokoškolských absolventech, ANO by skončilo se 17 procenty až druhé, SPD by se do sněmovny ani nedostala a vítězný Petr Fiala by se opět stal premiérem. Tuto statistiku vytáhnul z výzkumu STEM a jako hodnou pozornosti samostatně zveřejnil blog Visegradský jezdec. Následovaly stovky sdílení, množství souhlasů a sem tam také návrhy na zrušení všeobecného a rovného volebního práva v diskuzi pod příspěvkem.

Nejenže systém celkově hraje do karet bohatším, ale v Česku jsou dokonce – krom zjevných výhod, které jako bohatší členové společnosti mají – ti bohatší i méně zdanění. Chudí si v Česku své bohaté dotují.

Visegrádský jezdec je oblíbený liberálně orientovaný blog psaný zdravotníkem Karlem Patákem. Ten se ve svých textech staví na stranu západní demokracie a výrazně se vymezuje proti putinovskému Rusku a jeho vlivu, stejně jako proti oligarchickým, fašizujícím silám usilujícím o moc v Evropě. V české debatě tak stojí proti Babišovi, Okamurovi, Turkovi, Konečné a tak dále. Podle jeho popularity na sítích je jeho hlas pro českou liberální veřejnost reprezentativnější než prohlášení řady politiků ze stejného tábora.

Důležité je dodat, že sám Paták svým příspěvkem ani nenaznačil cestu k omezování volebního práva nebo něco podobného a nebylo by fér ho z toho obviňovat. Nechytil se ani na vějičku vrozené inteligence nebo jiného podobného biologického determinismu. Naopak – zdůraznil potřebu dostupného vzdělání pro všechny jako, mimo jiné, cestu k demokratičtější a inkluzivnější společnosti. Společnosti, která se dokáže lépe rozhodovat na základě lepšího vzdělání. Právě v této poslední věci je argumentace lepší volbou nejvíce problematická. 

Pravice vs. pravice

Pokud by bylo rozdělení české politiky pořád přibližně stejné jako třeba před 10 a více lety, tak by na tomto místě bylo možné proti tvrzení o „lepších“ (protože vzdělanějších) voličích vytáhnout argumenty podporující levici. Tedy zdůraznit odlišné zájmy méně vzdělaných, kteří jsou častěji chudší, častěji žijí v menších městech, zažívají horší pracovní podmínky a mají rozdílné životní zkušenosti. V souladu s tím by bylo lze připomenout, že česká pravice vládne ve prospěch bohatších a že celý systém je nastaven v celé řadě ohledů v jejich prospěch. Tvrdit za těchto okolností, že volba méně vzdělaných je horší (hloupější), je přinejlepším nefér. Odhlédneme-li od hodnotových a systémových otázek či otázek důvěry v kompetence, je pro celou řadu lidí volba Babiše jednoduše racionální, minimálně například pro důchodce.

Jenže hlavní štěpná linie české politiky už nevede mezi pravicí a levicí, vyzyvatelem liberální pravice je nyní autoritářská pravice. Část argumentů proti teorii „lepších“ voličů přesto platí i nadále. Naznačovat, že vzdělanější lidé volí jinak (lépe), a tedy i nějak chytřeji a díky své inteligenci a vzdělání i s lepším dopadem pro celek, ignoruje, že to dělají kvůli lepšímu socioekonomickému statusu. A současná pravicová vláda zvýhodňuje bohatší (a často vzdělanější) lidi na úkor chudších (a často méně vzdělaných), byť největším příjemcem je počtem malinká oligarchie. Tento týden zveřejněný výzkum společnosti PAQ research znovu potvrdil, jak moc Česko není pro chudé. Nejenže systém celkově hraje do karet bohatším, ale v Česku jsou dokonce – krom zjevných výhod, které jako bohatší členové společnosti mají – ti bohatší i méně zdanění. Chudí si v Česku své bohaté dotují.

V tomto je tedy poznámka naznačující lepší rozhodování vysokoškoláků stejně mimo, jako bývala za časů, kdy proti pravici stála levice. Když ale tuto roli plní primárně krajní pravice, dostává argumentace vzděláním novou rovinu. Lidé přestávají volit podle svých ekonomických zájmů, ale čím dál více podle štěpných linií jako vztah k migraci, ke Green Dealu či k válce na Ukrajině. SPD se svými spojenci byla jednou ze tří stran, které v roce 2020 protlačily zrušení superhrubé mzdy, a ekonomický program strany nezní v mnoha ohledech příliš odlišně od ODS. To ale vůbec neznamená, že socioekonomický status stále nehraje roli v tom, kdo je příznivcem vládních stran a Pirátů a kdo naopak volí hnutí ANO nebo SPD či Stačilo!

Liberální společnost

Patákovo, v postu velmi krátce navržené, řešení v podobě širokého a dostupného vzdělání je, řekněme, středolevicové, sociálně demokratické. Paták, ve shodě s levicí, tímto způsobem apeluje i na vládu, která by podle něj měla zlepšovat sociální postavení chudších lidí, aby ti pak nevolili extremisty. Paradoxem (či spíše symptomem doby) je, že Paták za stávající situace podporuje vládní strany. Ty ale celé volební období dělaly pravý opak toho, k čemu on sám vyzývá. V několika klíčových oblastech jako bydlení nebo pracovní podmínky, situace chudších OSVČ, sociální dávky pro rodiny a dalších tato vláda naopak poměrně aktivně situaci lidí zhoršovala. To vše je v přímém rozporu s nabídkou vysokoškolského vzdělání zdarma co nejvíce lidem, tedy i těm mimo velká centra a s podprůměrnými příjmy, a jejich dětem. Ze studia ve velkém městě se už před časem stalo opravdu luxusní zboží.

Pokud je Patákovým zájmem, jak říká, zachování demokracie, tak ani on nebude moct volit v souladu s tímto cílem. Strany, které se účastnily na této vládě, prokázaly, že podobná politika je jim skutečně vzdálená. Vlastní je jim mnohem více partikulární podpora vyšší střední třídy v podobě například nízkých daní (a stropů na pojištění) pro vysokopříjmové OSVČ nebo nízkých daní z majetku. Současná opozice s touto situací ale dělat taky nic nebude a vymoženosti jako dostupné zdravotnictví nebo školství bude dál nechávat postupně upadat, protože nebude mít sílu s tím něco udělat, a raději bude vždycky mobilizovat proti různým typům nepřátel jako Green Deal a EU. Podobně jako tato vláda.

Zachránci liberální demokracie jako Paták uvažují o společností jako o celku a dívají se do budoucnosti. Ale politické síly, které podporují, v reálu politiku pro celek nedělají. Mluví o vzdělání, ale škrtají mu peníze. Voliči SPD je nenávidí, ale ne za ekonomická opatření, která je ničí, nýbrž kvůli jejich zbytkovému liberalismu, kvůli migraci, rétorické podpoře lidských práv a všemu, co si spojují s Evropskou unií. Sami v politice už naději na zlepšení svých životů nevidí, respektive jejich politická ideologie jim ani žádné zlepšení neslibuje. Z kulturních válek si politici jako Okamura nebo Šichtařová udělali dokonce i ekonomický program. Hodlají růst prostřednictvím omezování Green Dealu a regulací a osekávání podpory ukrajinským migrantům. Je to politika škrtů na steroidech. Tato politika lékaře do regionů nevrátí a místa na středních školách nezajistí. Chytré to není ani trochu, ale že jsou chudší lidé hloupí a neumí volit, jim říkali, i když ještě volili stranu, která bojovala proti poplatkům u doktora, proti zavedení školného na VŠ, za plošné dávky pro děti a široký sociální stát. Už tehdy jim říkali, že jsou hloupí. Teď je tato politika považovaná za záchranu demokracie. K tomu je potřeba ještě dodat, že za chytrou a odpovědnou tehdy byla považovaná politika zcela opačná.