Když ruský prezident Vladimir Putin oznámil 24. února 2022 zahájení „speciální operace“, která měla za cíl zneškodnit ukrajinskou vládu, argumentoval i tím, že se Ukrajiny zmocnili nacisti. Putin celou dobu trvání války na Ukrajině vzývá ducha druhé světové války a brnká na emocionální strunu Rusů, pro které je tato válka celonárodním formativním momentem. Kdy se z druhé světové války stal přísně střežený mýtus? Jak se na válku vzpomínalo za dob Sovětského svazu? A je Putinův režim vedený pragmatickým politickým rozhodováním, nebo je vedený konzervativní ideologií, která vidí budoucnost své země v minulosti? Na tyto otázky jsem se zeptal politologa Ilji Budraitskise, který momentálně působí na univerzitě v Kalifornii a je autorem knihy Dissidents Among Dissidents (Disidenti mezi disidenty) o ideologii, politice a levici v postsovětském Rusku.
Jak komunistický režim v Sovětském svazu vzpomínal na druhou světovou válku a jak ji využíval na ideologickém bojišti se Západem během studené války? Jak se toto vzpomínání proměňovalo v průběhu doby od Stalinových let po Brežněva?
Politika paměti se v sovětském období hodně proměňovala. Dá se říci, že kult druhé světové války jako klíčové události v dějinách sovětského národa vznikl za Brežněvovy éry. Paměť druhé světové války byla v uvedených formách představena až koncem šedesátých a v sedmdesátých letech, a to kvůli skutečné paměti lidí, kteří válku prožili. Sovětský svaz ztratil během války asi 25 milionů lidí a tato zkušenost byla děsivá a krvavá. Proto byl sovětský kult druhé světové války mírový. Poselstvím poválečných let bylo, že Sovětský svaz bude dělat vše, co je v jeho silách, aby se v budoucnu vyhnul tak strašným válkám.
Vzpomínám si, že 9. května 2014 se po celé Moskvě objevila hesla, která v podstatě říkala, že Rusové mohou znovu porazit Západ jako za druhé světové války.
Dalším důležitým aspektem bylo, že sovětská zkušenost z války byla jedinečná. Válka zaujímá v dějinách Sovětského svazu zcela mimořádné místo. Má zakladatelský význam v tom smyslu, že sjednotila sovětský národ. Tento pojem byl objeven až v šedesátých letech. Za Stalinových let neexistoval koncept jednoho supernároda s nějakou obecnou historickou zkušeností.
Jak se na druhou světovou válku vzpomínalo těsně po jejím skončení v padesátých letech?
Byla to Velká vlastenecká válka. Je to velmi důležitý pojem, protože tato válka začala v létě 1941. To znamená, že začátek války není datován obsazením Polska Německem a Sovětským svazem, ale německou agresí proti Sovětskému svazu. Proto podle oficiálního vyprávění druhá světová válka v sovětské době reprodukovala stejnou linii konfliktu, jaká historicky existovala mezi Ruskem a Západem. Tato představa se poprvé prosadila za Stalina.
Dokonce i během války byla sovětská vojska líčena jako nástupce jakýchsi dávných ruských bojovníků, kteří ve středověku válčili proti křižákům. Na toto téma byl natočený slavný Ejzenštejnův film Alexandr Něvský z roku 1938 a který pak hrál důležitou roli v sovětské válečné propagandě.
Jak se tento narativ změnil během perestrojky a glasnosti za Gorbačova? Protože jak víme, v této době došlo k mnoha revizím historických narativů, které byly vytvořeny zejména za Stalina.
Řekl bych, že toto vyprávění bylo v některých ohledech zpochybněno. Když se v Sovětském svazu začaly objevovat diskuse ve veřejném prostoru, okamžitě se objevily velké historické otázky týkající se druhé světové války. Poprvé se tak stalo vlastně v šedesátých letech. Byla to doba liberalizace sovětského režimu a objevila se první veřejná debata o druhé světové válce a o tom, zda byl Sovětský svaz dostatečně připraven na válku s Německem. Objevily se také otázky týkající se role Stalinových represí proti vedoucím představitelům Rudé armády na konci třicátých let a toho, zda sehrály nějakou negativní roli ve vývoji války. Tyto debaty začaly v šedesátých letech především mezi intelektuály a poté se znovu objevily během perestrojky za mnohem většího zájmu veřejnosti. Jednou z otázek, které si kladli, byl začátek války a pakt Molotov-Ribbentrop mezi nacisty a Sovětským svazem. Oficiální stanovisko dlouho zcela popíralo existenci tajné části paktu, která v podstatě spočívala v rozdělení Polska mezi Hitlera a Stalina. Sovětský parlament pakt Molotov-Ribbentrop oficiálně odsoudil až v roce 1989 a omluvil se za porušení mezinárodního práva.
Jak tato diskuse o druhé světové válce a jejím připomínání pokračovala v devadesátých letech za Jelcinova režimu a antikomunistického přístupu jeho vlády?
První, co si nová Jelcinova vláda uvědomila, bylo, že společná paměť na druhou světovou válku může být důležitým sjednocujícím základem nové občanské identity v postkomunistickém Rusku. Proto v devadesátých letech začaly všechny ty vojenské přehlídky 9. května na oslavu konce války.
Na druhé straně se našli i historici, kteří zpochybňovali roli sovětských jednotek, které se za druhé světové války přidaly na stranu nacistů – tzv. ruská osvobozenecká armáda, kterou tvořili bývalí ruští vojáci a generálové a která se postavila na stranu Hitlera. Někteří historikové tvrdili, že to sice byli zrádci, ale někteří z nich měli dobré úmysly a byli to většinou ruští vlastenci, kteří byli antikomunisté. Ale dominantní vyprávění na téma druhé světové války bylo samozřejmě o hrdinné sovětské armádě.
Pokud se nyní zaměříme na Putina a jeho první roky u moci, jak důležitá pro něj byla druhá světová válka?
Putin učinil ze vzpomínky na druhou světovou válku jeden z klíčových prvků nové státní ideologie. Ve svých projevech mnohokrát zmínil hrdinnou zkušenost sovětského lidu a 9. květen se stal v Rusku skutečně významnou událostí – je to hlavní státní svátek. Na připomínání druhé světové války za Putina a Sovětského svazu se liší také to, že lidé, kteří ve válce skutečně bojovali, už většinou nežijí. Druhá světová válka se stala mýtem a začala být státem zcela manipulována.
V roce 2012 se v Rusku konaly rozsáhlé demonstrace proti Putinovi. Byl to jeden z nejvýznamnějších momentů v dějinách dnešního Ruska. Akademici jej nazývají konzervativním obratem a v zemi k němu došlo právě v reakci na demonstrace. Jak důležitý to byl moment v dalším vývoji Ruska a jeho politiky?
Tyto demonstrace byly vykresleny jako opakování vzorce vztahů mezi Ruskem a Západem. Účastníci protestů byli označováni za nástroj západního vlivu. Proto byly také prezidentské volby v březnu 2012 popisovány jako jakési bojiště mezi Západem a Ruskem reprezentovaným Putinem. Druhá světová válka zaujímala v propagandistickém narativu více prostoru v roce 2014 v souvislosti s anexí Krymu a válkou s Ukrajinou.
Ano, můžeme se přesunout do roku 2014, protože jak víme, Putin používá mnoho narativů spojených s druhou světovou válkou na pozadí války s Ukrajinou. Začala tato přirovnání už v roce 2014?
Ano, protože nová vláda v Kyjevě byla Putinovou propagandou označena za nacistický režim. Byla líčena jako přímý nástupce ukrajinských nacionalistů, kteří se za války postavili na Hitlerovu stranu. Bylo to vyprávěno jako opakování druhé světové války. Důležitá byla také představa, že Rusové mohou tuto válku zopakovat a znovu vyhrát.
Vzpomínám si, že 9. května 2014 se po celé Moskvě objevila hesla, která v podstatě říkala, že Rusové mohou znovu porazit Západ jako za druhé světové války. A tato hesla byla všude a mnoho lidí si je dávalo i na svá auta. Bylo to vykreslováno jako válka se Západem. Hitler nebyl jen fašista, který představoval v evropských dějinách výjimku, ale reprodukoval opakující se vzorec, ať už v podobě Napoleona nebo středověkých křižáků. Ukrajina tak byla jen další kapitolou téhož nekonečného příběhu agrese Západu proti Rusku.
Dovedu si představit, že v roce 2014 to bylo velmi účinné, ale dnes po tolika letech opakování? Funguje ještě tento druh propagandy?
Ano, myslím, že je stále docela účinný, zejména proto, že se dotýká rodinných příběhů. Většina Rusů, včetně mě, měla za války nějaké příbuzné, kteří byli vojáky Rudé armády, a to je samozřejmě jedna z mála vzpomínek na sovětské období, na kterou můžete být bezpochyby hrdí. Proto to tak rezonuje.
Jen mě napadlo, že je zajímavé, že Putinova propaganda líčí Západ jako dvě protichůdná vyprávění. Jedno je, že Západ jsou v podstatě fašisté, a druhý narativ je, že Západ je zdegenerovaný, ovládaný LGBT ideologií a že jsou to křehké sněhové vločky. Jak tyto dva narativy fungují dohromady?
Ano, ale propaganda nemusí být koherentní. Je klidně možné, aby v ní byly nějaké rozpory. Můžete si položit otázku, jak může Západ pokračovat v Hitlerově odkazu a zároveň propagovat hodnoty rovnosti LGBT, když zároveň víte, že LGBT byli za Hitlera v koncentračních táborech. Propaganda nemusí být logická, ale musí se dotýkat emocí.
Když už mluvíme o Putinovi a ideologii, i na toto téma probíhá mezi akademiky zajímavá debata. Jedna část vědců poukazuje na to, že Putin žádnou ideologii nemá a jeho moc je založena víceméně na pragmatických politických rozhodnutích. Jiní si myslí, že Putin a jeho spojenci ve skutečnosti uplatňují ideologii, která zahrnuje nacionalismus, obnovu Ruska jako velmoci, protizápadní postoj a politický konzervatismus, který je podporován církví. Jaký je váš názor na tuto otázku? Má Putin nějakou ideologii a jak v Rusku funguje?
Je to velmi záludná otázka, protože se týká našeho chápání ideologie. Ideologie je do značné míry spojena s naší materiální zkušeností. Dá se například říci, že Putin byl od samého počátku své vlády, a ještě dříve v devadesátých letech, kdy pracoval ve vládě v Petrohradě, kterému se tehdy říkalo „hlavní město gangsterů v Rusku“, nesmírně cynický. Myslím, že zkušenosti z těchto let Putina přesvědčily o tom, že všichni lidé jsou v podstatě zvířata. Bojují jen o moc a peníze, a to je hlavní pravidlo života. A toto pravidlo můžete aplikovat i na mezinárodní vztahy. Myslím, že tyto myšlenky jsou cynické a ideologické zároveň, protože pokud používáte cynický rámec pro obecné vidění života, pak už používáte nějaký ideologický přístup.
To, co se dělo v nultých letech, když se stal prezidentem, ho přesvědčilo, že je nejsilnější a nejmocnější osobou v zemi, která není omezena zákonem ani institucemi. Začal si myslet, že má nějaké zvláštní historické poslání. Myslím, že v té době se intelektuální myšlenky konzervativních myslitelů staly důležitějšími nejen pro Putina, ale i pro lidi, kteří pracovali v Kremlu. Od tohoto „konzervativního obratu“ v roce 2012 můžeme pozorovat, jak se tyto dvě ideologické roviny prolínají. Uplatňují ideologické vidění světa, které je cynické a konzervativní zároveň.
Obsahuje také odmítnutí západního politického projektu. Její vize budoucnosti se nachází v minulosti v podobě odmítnutí neoliberalismu, západního způsobu života a myšlení a jeho hodnot…
Ano, ale je velmi zajímavé, že celá tato konstrukce protizápadního rámce je převzata ze západního konzervativního myšlení. Jaká je jeho hlavní myšlenka? Západ upadá, protože se zpronevěřil svým vlastním hodnotám, své vlastní minulosti – křesťanství a tradiční morálce. V tomto smyslu Putinovo Rusko říká, že oni jsou tím pravým Západem, pravou Evropou. Říká, že je skutečným strážcem křesťanských evropských hodnot, které zradil sám Západ.
Putin převzal některá západní konzervativní vyprávění o kulturní válce, podle nichž se liberální elity snaží vnutit společnosti levicové kulturní hodnoty. Chtějí opustit křesťanské rodinné hodnoty a nahradit Evropany migranty. Je zajímavé, že myšlenky tzv. „velké výměny“ (great replacement) používá přímo Putinova propaganda, když popisuje problém migrantů v Evropě a zejména v Německu.
Není to i z toho důvodu, že se Putinovo Rusko chce stát vůdčí zemí tohoto globálního konzervativního hnutí?
Ano, a myslím, že se velmi spoléhají na různé krajně pravicové a konzervativní síly, zejména v Evropě. Putin se domnívá, že jsou v koalici s lidmi, jako je Le Pen nebo vůdci AfD.
Když se nyní vrátíme k otázce vzpomínání na druhou světovou válku, napadlo mě, zda byste nám mohl uvést příklad, jak se tato historická událost vyučuje v ruských školách?
Již jsem popsal část tohoto narativu. Jeho základem je, že válka byla další formou expanze Západu, který se snažil zničit Rusko. Hitlerovým původním cílem bylo udělat z Rusů otroky, protože západní idea nadřazenosti árijské rasy byla ideou převážně protislovanskou. Proto to byla existenční válka nejen pro Sovětský svaz, ale i pro celou ruskou civilizaci. Stalin byl skvělý vůdce, který to pochopil, a zastavil protikřesťanskou a protináboženskou politiku v Sovětském svazu a ruská pravoslavná církev byla v tomto období obnovena. Stalin oslovil vlastenecké cítění Rusů a změnil rétoriku. Stala se z toho velká vlastenecká válka a bylo to sice bolestné, protože zemřelo mnoho lidí, ale byla to opravdu velkolepá událost. Každý by si měl pamatovat tento okamžik vojenské slávy ruské armády, která je navždy neporazitelná. To je hlavní příběh druhé světové války, který se učí ve školách.
Pokud jste učitelem v Rusku, můžete své žáky učit jinak, nebo jste povinen řídit se oficiálním historickým vyprávěním?
Jako učitel máte povinnost řídit se oficiálním vyprávěním. Právě před rokem byla nová učebnice dějepisu zavedena jako povinná pro všechny ruské školy. Předtím jste si mohli vybrat ze tří nebo čtyř různých učebnic, které navrhlo ministerstvo školství. Nyní máte k dispozici pouze jednu. Autorem této učebnice je Vladimir Medinskij, který je současným Putinovým poradcem v otázkách historie. Medinskij je nyní jedním z nejvlivnějších lidí v Rusku. Kdybyste začali o druhé světové válce ve třídě mluvit jinak, mohli byste čelit velmi nepříjemným následkům.
To jen ukazuje, jak důležitá je historie pro současný Putinův režim…
Ano, a pokud urazíte ruské vlastenecké cítění, což je skutečný článek trestního zákoníku, můžete jít do vězení. V Rusku existuje řada represivních zákonů na obranu památky druhé světové války. Pokud například srovnáváte Sovětský svaz a nacistické Německo v jakémkoli kontextu, je to také trestné. Pokud v Rusku mluvíte o druhé světové válce, měli byste být velmi opatrní.
Text vznikl díky podpoře Nadace Rosa Luxemburg Stiftung v Praze.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás