Nenávidí zastupitelstvo hlavního města Prahy víc Palestince, nebo gaye a lesby?

Ve čtvrtek 12. září přijalo zastupitelstvo hlavního města Prahy usnesení, jehož název mluví sám za sebe: „k vyjádření podpory státu Izraeli, odsouzení přítomnosti propalestinských/protiizraelských aktivistů na akci Prague Pride 2024 a k úpravě pravidel pro poskytování finanční podpory ze strany hlavního města Prahy“. Samotné usnesení a jeho důvodová zpráva je stejně bizarní směsí jako jeho název: zastupitelstvo v něm vyjadřuje „zásadní nesouhlas se skutečností, že organizátoři Prague Pride 2024 nezasáhli proti… aktivní účasti“ „propalestinských/protiizraelských aktivistů, prezentujících se jako prague4palestineyouth a zpochybňujících právo státu Izrael na existenci“, což dokládají tím, že „tito aktivisté na svých sociálních sítích hlásají hesla proti existenci Izraele, jako ‚liberation wtihout compromise – from the river to the see‘, a prezentují českého premiéra, společně s předsedou izraelského Knesetu, jako podporovatele genocidy.“

Krajní pravice se bez potíží shodne s tou umírněnou jak na protipalestinských postojích (pocitu, že protestovat proti vražedné válce je nepatřičné), tak na latentní homofobii (pocitu, že veřejná podpora Prague Pride je nepatřičná).

Neschopní detektivové

Součástí usnesení a jeho důvodové zprávy je pak chumel fotografií a printscreenů ze sociálních sítí. Z nich vyplývá, že si s hledáním podkladů k útokům na propalestinské aktivisty a Prague Pride někdo dal až detektivní práci – a zároveň, že ani tak nenašel nic, co by zaznělo na samotném Pridu a mohl by to odsoudit. Celá rezoluce je založená na bizarní představě, že by organizátoři masových veřejných akcí měli nejspíš projít všem jejich účastníkům sociální sítě, a pokud by na nich našli něco, co by bylo z hlediska pražských zastupitelů odsouzeníhodné, měli by takové lidi ze „svých“ veřejných akcí vyhazovat. Je to nejen pojetí nedemokratické a na štíru s jakoukoli politickou kulturou, ale také, zejména u tak masových akcí jako Prague Pride, zcela neproveditelné. Kromě toho jsme z usnesení také zjistili, že zastupitelé neumějí ani přepsat anglické heslo bez překlepu, ani používat slovo „viz“ – nevědí, že je to rozkazovací způsob slovesa „vidět“ a píše se bez tečky.

Mnohem podstatnější je ovšem závěr rezoluce. Ten „ukládá Radě hlavního města Prahy prověřit možnost, aby ve všech veřejnoprávních smlouvách o poskytnutí dotace uzavíraných hlavním městem Prahou na pořádání kulturních nebo vzdělávacích akcí byla uplatněna smluvní podmínka, že do akcí financovaných z dané dotace nesmí být žádným způsobem zapojeni žadatelé, kteří podporují antisemitismus, terorismus, rasismus nebo xenofobii. V případě porušení této povinnosti bude příjemce dotace povinen dotaci vrátit.“

Povšimněme si – autoři rezoluce nijak nedoložili, že by se propalestinská skupina, již se snaží skandalizovat, dopouštěla podpory „antisemitismu, terorismu, rasismu nebo xenofobie“. Už vůbec nedoložili, že by tato skupina měla nějaké jiné vazby na organizátory Prague Pride než takové, že proti nim „nezasáhli“. Bylo jim to ale jedno, klidně se dopouštěli špinění metodou volných asociací. Průkaznost, přesvědčivost či vyargumentovanost nebyla potřeba, rezoluce snadno prošla.

S názory Prague4PalestineYouth se nemusíme ztotožňovat. Heslo „From the river to the sea“ pokládám osobně za nešťastné i proto, že má víc možných významů, což u politického hesla není zrovna klad. Nicméně, jak opakovaně konstatovaly české soudy, nejde o antisemitské a protizákonné heslo. O tom, zda je či není masové zabíjení v Gaze genocidou lze vést legitimní spor, a řada odborníků na genocidy ho vede. Bez ohledu na pojmenování to ale je jasně odsouzeníhodné masové násilí vůči civilistům, jehož kritika je plně legitimní stejně jako kritika českého premiéra za postoj české vlády k této situaci. Používat tuto kritiku jako doklad zavrženíhodnosti nějaké iniciativy působí, jako kdyby podepsaní zastupitelé měli nějaký problém s opozicí, jako by nesnesli kritiku, protože mají autoritářské představy o politice.

Normalizace krajní pravice

Babišova strana ANO se svým vstupem do Patriotů pro Evropu po bok Marine Le Pen a dalších sama přihlásila ke krajní pravici. Je to skutečnost, která se těžko přijímá. Jednak proto, že jediný -ismus, který kdy Andrej Babiš vyznával, byl oportunismus. Jednak proto, že jeho strana bude patrně příští vítězkou parlamentních voleb (budou to v tom případě už třetí parlamentní volby po sobě, které vyhraje) a pravděpodobně i hlavní stranou příští vlády. Raději se tedy snažíme před její krajně pravicovou orientací zavírat oči a doufat, že nebude tak zle. Jenže zle dost možná bude.

Krajní pravice se dnes snaží vyjít z izolace. Pomáhají jí v tom konzervativci, což není náhoda: takřka vždy, když krajní pravice historicky uspěla, bylo to s podporou konzervativců. V Evropském parlamentu bude napínavé sledovat, v jakých momentech se Patrioti pro Evropu budou nebo nebudou prolamovat z izolace.

Jak ale vidíme, na pražském magistrátu ani není potřeba bourat sanitární kordon. Žádný totiž neexistuje. Krajní pravice se bez potíží shodne s tou umírněnou jak na protipalestinských postojích (pocitu, že protestovat proti vražedné válce je nepatřičné), tak na latentní homofobii (pocitu, že veřejná podpora Prague Pride je nepatřičná).

Návrh rezoluce společně předložili čtyři lidé: nejen místní představitel ANO a Patriotů pro Evropu Patrik Nacher, bojovník proti Prague Pride Jan Wolf z KDU-ČSL a Tomáš Portlík z ODS, ale také zástupce Okamurovy SPD Milan Urban. Jestliže se rezoluce na svém konci vymezovala vůči neexistující podpoře „antisemitismu, terorismu, rasismu nebo xenofobie“ ze strany propalestinských aktivistů či dokonce organizátorů Prague Pride, pak s rasismem nebo xenofobií má problém především Okamurovo hnutí, jak nám neváhalo připomenout celkem nedávno svými billboardy s africkými „chirurgy z dovozu“ a romskými záškoláky. Tehdy mnohokrát zaznělo, že by se vůči této straně měl zbytek politické scény vymezit, na odporu vůči SPD se snažil zviditelnit zejména zastupitel za TOP 09 Jiří Pospíšil. I on nyní hlasoval pro protipalestinskou a homofobní rezoluci, kterou spolunavrhla tato strana. Celé SPOLU se rozhodlo v této věci iniciativně spolupracovat. Vzpomeňme si na to, až zas budou pózovat v roli zásadních odpůrců Babiše a Okamury.

Moc obvinění z antisemitismu

Obviňovat své oponenty z antisemitismu je pro krajní pravici výhodné hned na několika úrovních. Především je antisemitismus hlavním historickým hříchem evropské krajní pravice. Čím víc se od něj dokáže distancovat, tím lépe pro ni. Je pak už celkem jedno, že velmi často jen přenese nenávistnou a vylučující rétoriku charakteristickou pro antisemitismus na jiné skupiny lidí.

Izrael navíc pro krajní pravici (pokud se neoddává určitému typu konspiračních teorií) nepředstavuje problém, ba naopak. Jak připomíná řada autorů, v českém kontextu třeba Pavel Barša, sionismus znamenal popření toho, co na Židech krajní pravici vždy vadilo: jejich rozptýlenosti, menšinovosti a diasporní povahy. Židé se rozhodli stát „národem jako každý jiný“, navíc na území, kde jsou velkou částí původního obyvatelstva vnímáni jako okupanti a kolonizátoři. To u jejich národního projektu pochopitelně posiluje přesně ty rysy, které krajní pravici na nacionalismu přitahují (důraz na armádu a bezpečnost, tvrdost vůči nepřátelům apod.). V Izraeli navíc v současné době vládne představitel krajní pravice, v něčem funkční ekvivalent Trumpa, v něčem funkční ekvivalent Putina (jen o dost chytřejší než oba dva), muž svou politickou budoucností přímo závislý na pokračování války. Dává smysl pokládat Izrael za „předvoj národně-konzervativní revoluce“.

Kvůli válce a chování k Palestincům jsou ke státu Izrael kritičtí právě ti, které krajní pravice chápe jako své nepřátele: jednak muslimové, jednak levice, bojovníci za lidská práva a podobná „havěť“. Není pro krajní pravici nic lákavějšího než využít toho, že mnozí zastánci Izraele nálepkují každou radikálnější kritiku tohoto státu jako antisemitskou, a vychutnat si své tradiční nepřátele nálepkováním jako antisemity.

Vzhledem k roli, jakou antisemitismus historicky sehrál, existují vysoké standardy jeho potírání. To je srozumitelné a správné. Problém nastává v momentě, kdy je k potlačování jiných forem rasismu přistupováno výrazně laxněji (u nás jde především o protiromský rasismus a také o islamofobii). Jiný problém pak je, pokud se definice antisemitismu rozšíří natolik, že zahrne i tvrdou kritiku izraelského státního násilí a zacházení s Palestinci. Právě to se v poslední době děje v řadě zemí, zejména v Německu, kde také dochází k potlačování kritických hlasů. Právě to je kultura, kterou k nám chce krajní pravice ve spolupráci se SPOLU přenést.

Jako na fotbale

V reakci na kritiku zastupitel z ANO Patrik Nacher řekl (bod se v záznamu řeší v čase 14:12-14:48), že když na fotbalovém stadionu zazní rasistické heslo, je trestán celý klub. Tento „argument“, který prý Nacher prezentoval v diskusi i „dámám z Prague Pride“, ukazuje propad politické kultury. Veřejné shromáždění není fanouškovským přihlížením zápasu několika borců. Je prostorem pro veřejné vyjadřování názorů, pro utváření a proměňování různých veřejností. Lidé tu nevystupují v roli podporujících fanoušků, ale v roli suverénních občanů. Role organizátorů tu existuje, je třeba, aby zasáhli proti rasismu a podobným nepřijatelným postojům. Nemohou a neměli by ale kontrolovat vše. Akce je veřejným shromážděním, ne jejich osobním podnikem.

Dokonce i z pozvánky na propalestinský blok v rámci Prague Pride, kterou přidali zastupitelé jako jeden ze svých „důkazů“ do důvodové zprávy, je celkem jasné, že organizátoři bloku jsou kritičtí k organizátorům Prague Pride, že svou akci vnímali jako protest proti depolitizaci podobných akcí. Tento typ napětí patří k veřejným shromážděním, právě těmito spory se utváří veřejný prostor. Politici z pražského magistrátu tlačí organizátory Prague Pride k tomu, aby své oponenty v rámci stejného hnutí potlačovali, anebo k tomu, aby přišli o veřejnou podporu.

Usnesení magistrátu hlavního města je tak ostudné z více důvodů. Představuje zastřený homofobní útok a špatně skrývanou snahu zbavit Prague Pride veřejné podpory. Znamená útok na solidaritu s Palestinci právě v době, kdy jejich společnost čelí brutální válce zahrnující útoky na civilisty a válečné zločiny. Je momentem, kdy „demokratická“ pravice otevřeně spolupracuje s krajní pravicí, včetně otevřených xenofobů a rasistů. A zároveň odhaluje, jak primitivní představu má většina zastupitelů hlavního města Prahy o veřejném prostoru.

Autor je politolog a novinář.