Na webu iRozhlas jsme se mohli nedávno dočíst, že za minulý rok narostl počet antisemitských útoků o 90 procent. Taková informace je alarmující a v mnoha lidech může vyvolat opodstatněné obavy. Ostatně v českém veřejném prostoru antisemitské hlasy opravdu zaznívají, a to zejména z ultrapravicového politického spektra a dezinformačních webů.
Někteří antisemité spojují Židy například s vakcínami proti covidu nebo globálním spiknutím a tajnou světovládou. Jiní používají nacistickou symboliku nebo dělají „vtipy“ o sprchách. Také vedoucí Linky pomoci Hnutí pro život Zdeňka Rybová před několika lety sdílela fotografii hrobu Anežky Hrůzové s popiskem „120 let od jedné rituální vraždy“. Antisemitismus v České republice je tedy rozhodně třeba brát vážně a věnovat mu pozornost. Výroční zpráva Federace židovských obcí, o níž informoval veřejnoprávní iRozhlas, je nicméně v mnoha ohledech zavádějící.
Nakonec je tu také otázka reálného antisemitismu, který Federace židovských obcí svou metodikou paradoxně zlehčuje a devalvuje.
Za minulý rok Federace zaznamenává 4 328 antisemitských incidentů, do nichž zahrnuje také takzvaný nový antisemitismus. Ten se podle zprávy projevuje kritikou státu Izrael, a to zejména jeho násilného jednání a také koloniální historie. „Nový antisemitismus a BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement, pozn. red.) označuje kategorii incidentů, které popírají právo židovského lidu na sebeurčení, zpochybňují legitimitu Státu Izrael či na něj uplatňují standardy politiky, které nejsou uplatňovány vůči jiným demokratickým státům, nebo kolektivně obviňují Židy za politiku Státu Izrael. Jsou to tedy např. tvrzení, že existence Státu Izrael je založena na rasismu či apartheidu, srovnávání současného jednání Státu Izrael s nacistickou politikou apod.,“ uvádí zpráva. Jako příklad antisemitismu pak udává také „používání termínů jako ‚genocida‘, ‚apartheid‘, ‚etnické čistky‘ či ‚holocaust‘ k popisu izraelské politiky vůči Palestincům apod.“ Podle zprávy tvoří takzvaný nový antisemitismus více než čtvrtinu případů antisemitismu za minulý rok.
Úskalí koncepce nového antisemitismu dokládají uvedené příklady. Najdeme mezi nimi třeba citaci studentky palestinského původu Mariany Ahmadové z DVTV: „To, že Izrael řekl Palestincům, že mají 24 hodin na to, aby evakuovali sever Pásma Gazy, není adekvátní (…) Tohle je etnická čistka.“ Nebo úryvek z kázání Muslimské obce: „Naši trpěliví, stateční a neochvějní lidé v Gaze a okupované Palestině jsou vystaveni do nebe volající agresi (…) aby byli lidé vyhnáni ze své země, zbaveni svého práva na svou zemi, jsou to příšerné zločiny…“ Za antisemitský považuje výroční zpráva také nápis „Genocide is not self defense“, který držela protestující na demonstraci na podporu Palestiny.
Podle Federace je antisemitský i banner, který ukazuje vývoj území Palestiny od roku 1917 do dnešního dne nebo plakát, který vyzývá: „Stop genocidě! Ukončete izraelskou genocidu! Okamžité příměří v Gaze! Osvoboďte všechna izraelská rukojmí a palestinské politické vězně“. Tyto bannery a plakáty jsou ve zprávě dávány naroveň konspiračním vyobrazením Židů jako „světových vládců“ s velkými nosy, tahajícími za nitky globální politiky, nebo nenávistným komentářům jako například: „… Dětské ‚povinné židovakcíny‘ prokazatelně způsobující autismus (…) a teď ty lidi tam přispívají tomuto žido-podvodu (…)“ nebo „Seru na tebe, seru na všechny zasraný židy. Nic nezkoušej, nebo si tě najdu.“
Nástroj umlčování
Dysfunkčnost konceptu „nového antisemitismu“ pak dokládá paradox, kdy jsou za antisemity označováni samotní Židé z Izraele, kteří politiku státu kritizují, jako je například Ilan Pappé. Právě toho označuje jako antisemitu výroční zpráva Federace židovských obcí za rok 2019. Ta stejná zpráva pak za antisemitismus v kategorii levicového extremismu označuje také otevřený dopis několika občanských iniciativ, který upozorňuje na nelegální bourání palestinských domů izraelskou okupační správou. Toto bourání je přitom v rozporu s mezinárodním právem.
Dostáváme se tedy do paradoxu, kdy není možné upozorňovat na porušování mezinárodního práva a válečné zločiny, aniž bychom nebyli označováni za antisemitky a antisemity. Debatu o tom, jestli Izrael páchá genocidu, přitom vede dokonce i Mezinárodní soudní dvůr a tento termín užívá mnoho expertek a expertů, včetně těch pocházejících z Izraele. Omezování debat o historii státu Izrael pak blokuje také přemýšlení nad budoucností, v níž budou na daném území žít Židé i Arabové v míru, jak upozorňuje Pappé.
Židovských intelektuálek a intelektuálů, kteří kritizují politiku státu Izrael, je navíc mnoho. Patří mezi ně například Naomi Klein nebo Noam Chomsky, kteří se potkávají v iniciativě Jewish Voice for Peace (Židovský hlas pro mír). V České republice pak najdeme Židovský hlas solidarity, jehož zástupci a zástupkyně se pravidelně účastní propalestinských demonstrací. Reálná opozice násilí na Palestincích nicméně existuje i přímo v Izraeli, kde ji představují organizace jako B’Tselem, Israeli-Palestinian Bereaved Families for Peace, Combatants for Peace, Breaking the Silence, Mothers’ Cry, Rabbis for Human Rights, Mothers Against Violence a další. Probíhající násilí kritizují také běžní občané země. To dokládají příběhy mužů, kteří odmítají nastoupit do armády a „participovat na genocidě“, a to i za cenu, že půjdou minimálně na měsíc do vězení.
Komu slouží „nový antisemitismus“?
Snaha spojovat kritiku Izraele s nenávistí proti Židům a antisemitismem je tedy manipulativní a zároveň politicky chytrý krok. V českém prostoru dostává díky konceptu „nového antisemitismu“ Izrael bianco šek na veškeré násilí, které páchá na palestinských civilistech. Jak nicméně ukazuje opozice přímo v Izraeli, kritika státního násilí nemá s nenávistí proti Židům nic společného.
Web iRozhlas sdílením výroční zprávy nakonec akorát reprodukuje pokřivenou představu o tom, co je a není antisemitismus. Koná tak po více než deseti měsících faktického opomíjení propalestinských aktivistek a aktivistů, kteří upozorňují na místní protiarabský rasismus. Tím se prohlubuje diskurzivní vakuum, v němž zaznívají hlasy pouze jedné strany a v němž veřejnoprávní média, zejména Česká televize, selhávají v naplnění své funkce.
Nakonec je tu také otázka reálného antisemitismu, který Federace židovských obcí svou metodikou paradoxně zlehčuje a devalvuje. Dokud bude za antisemitismus považovaná i kritika Izraele, nebude možné monitorovat jeho reálný vývoj a projevy, a tedy promýšlet funkční strategie, jak proti němu bojovat. Antisemitismus, který vybízí k nenávisti nebo násilí proti Židům, je totiž reálný problém, který si zaslouží vážnou pozornost a zkoumání. Stejně jako všechny typy rasové nenávisti. Pokud ho budeme zlehčovat a zaměňovat za politickou kritiku celého státu, ublížíme tak paradoxně lidem, na něž reálný antisemitismus opravdu dopadá, tedy Židovkám a Židům.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás