Čtyři z pěti avokád, která míří do Spojených států, se vypěstují právě tady. Mexický stát Michoacán je nejproduktivnějším regionem, co se týče právě „zeleného zlata“. Jenže v Mexiku platí jednoduchá rovnice. Kde je avokádo, tam je i organizovaný zločin.
Nejaktivnější v oblasti na jihozápadě Mexika je brutální gang Los Viagras, který proslul publikováním záběrů mučení a vražd na sociálních sítích. Každý ze zemědělců musel gangu platit od tří do pěti tisíc pesos za hektar své úrody. V oblasti jsou běžné vraždy politických představitelů a ekologických aktivistů i jejich rodin – tedy těch, kteří se snaží zabránit dalšímu rozšiřování avokádových plantáží. Avokádo totiž patří mezi velmi náročné plodiny. Potřebuje nejen velké množství půdy, což zapříčiňuje rozsáhlé odlesňování, ale především ohromné množství vody. V porovnání s hojně pěstovanými rajčaty je na stejné množství avokáda potřeba až dvanáctinásobek vody. Jenže podzemní voda v Michoacánu mizí a tamní vodní plochy vysychají. Jezero Zirahuén je znečištěné vlivem intenzivního zemědělství. Téměř 85 procent země zažilo v roce 2021 sucho, a jak píše The Guardian, odborníci předpokládají, že jezero Cuitzeo, druhé největší v Mexiku, by mohlo do deseti let zmizet.
Stát ve státě
V Michoacánu ale také najdeme jednu výjimku. Tou je město Cherán a jeho okolí, kde před třinácti lety proběhla revoluce, která od moci odstavila tamní politiky i policii. Na jejím počátku stály místní ženy, které se neúspěšně pokoušely přesvědčit dřevorubecké firmy, aby nekácely cheránské lesy. Dočkaly se ale jen urážek a výhrůžek. To si místní obyvatelé, a především ženy, nenechali líbit. V pátek 11. dubna 2011 vypuklo „lavantamiento de Cherán“, tedy cheránské povstání. Došlo k zablokování cest využívaných těžaři, z nichž někteří skončili v zajetí. Rozezněly se zvony, na obloze se objevily ohňostroje a většina ze sedmnácti tisíc obyvatel Cheránu, většinově příslušníci národa Purépecha, vyrazila do ulic.
Podle amerických tajných služeb v současné době ovládají kartely pětinu až třetinu mexického území, jinak označovaného za „nekontrolované vládou“.
Brzy muselo město opustit vedení i policie – obě složky podezřelé ze spolupráce s narkomafií. Došlo k zákazu politických stran, které podle místních stojí za rozdělením společnosti. Když letos v červnu celá země žila prezidentskými volbami, v Cheránu byl klid. Nekonají se zde totiž ani volby. Místní komunita se vrátila ke kořenům. Lidi z jiných oblastí zde potkáte jen málokdy, všichni se znají navzájem. Město obývají velké rodiny, které jsou si navzájem velmi blízké. Klíčem soužití je podle místních solidarita.
Oáza v kraji násilí
Co ale fascinuje celé Mexiko, je bezpečnostní situace v Cheránu. Zatímco stát Michoacán patří mezi ty nejkrvavější, v Cheránu je kriminalita takřka na nule. Vliv na to má i místní domobrana. Vjezdy do města totiž doplňují checkpointy, které stráží členové místní milice známe jako Ronda Comunatoria. Ti zastaví každé vozidlo mířící do města a podrobí je důkladné kontrole. „Naučili jsme se toho dost,“ řekl před lety BBC zakladatel a jeden z velitelů milice Heriberto Campos, známý pod přezdívkou „Diablo“ (Ďábel). „Dříve jsme neuměli zacházet se zbraněmi. Teď už ale víme, jak na to, a pokud se zločinci vrátí, jsme na ně připraveni,“ uvedl Campos.
Město se tak potýká především s menšími zločiny, často spojenými s alkoholem. Nejčastějším prohřeškem je podle BBC opilost na veřejnosti nebo řízení vozidla pod vlivem. O trestu rozhoduje místní samospráva, přičemž tím nejčastějším jsou veřejně prospěšné práce. Vážnější přečiny jsou pak předány federálním úřadům.
Cherán takto funguje s odvoláním na mexickou ústavu. Ta totiž zaručuje domorodým komunitám právo na autonomii. Krátce po povstání tak region požádal Mexiko o nezávislost, přičemž v roce 2014 soudy požadavek uznaly a nyní dostává miliony dolarů ročně ze státního rozpočtu. Nad městem vlaje pestrobarevná vlajka lidu Purépecha a na radnici nelze přehlédnout obří portrét ikony mexické revoluce Emiliana Zapaty.
Jak píše deník The Guardian, přechod k přímé demokracii navíc ve městě zamezil obecnému problému každých voleb v Mexiku, a to kupování hlasů. Místní dospělí si tak volí komunální radu, která má především reprezentovat, bránit a udržovat purépechaské tradice. Tomu napomáhá i vlastni televizní a rozhlasová stanice, ale také využíváním moderních prostředků, jako jsou sociální sítě, k šíření povědomí o tradicích lidu Purépecha.
Přitom jen deset kilometrů za hranicemi Cheránu jsou na denním pořádku únosy, přepadení i vraždy. Na začátku roku 2022 v Mexiku umíralo následkem násilné smrti 82 lidí denně, přičemž Michoacán byl v tomto ohledu rekordmanem. V jihozápadní části Mexika totiž docházelo k patnácti vraždám na sto tisíc obyvatel, oproti státnímu průměru čtyři vraždy na stejný počet obyvatel, jak uvádí server Infobae.
Nepřítel jménem avokádo
Oblast okolo Cheránu ale čelí stále silnějšímu tlaku. Příslušníci Rondy bojují jak s nelegálním pěstováním avokáda, za něž zemědělcům hrozí pokuta a v případě opakování i zabavení půdy, tak s lesními požáry. Téměř polovina z nich je přitom založena záměrně, právě s cílem založení avokádové plantáže, popisuje Alexander Sammon v Guardianu.
Jenže ani přibývající zprávy o krvavé stopě avokáda jeho spotřebu nesnižují. Plod, který španělský kolonizátor Martín Fernández de Enciso popsal už v roce 1519 jako „podobný pomeranči, který po přípravě rychle žloutne“, je stále populárnější. Největším odběratelem mexického avokáda jsou sousední Spojené státy, kde spotřeba roste především v období finále Superbowlu. V roce 2023 Američané během vyvrcholení domácí fotbalové ligy snědli odhadem přes 139 tun avokáda především ve formě guacamole. Spotřeba v USA se v posledním desetiletí oproti devadesátým letům zčtyřnásobila a rok od roku roste. Což nahrává i zločineckým organizacím, které od lokálních farmářů vybírají výpalné odvozené od obhospodařované plochy, nebo je přímo unášejí.
Sílící vliv Národní gardy
Mimo to kartely začínají vydělávat i na dalších oblastech zemědělství nebo lesnictví, kde podobně jako v případě avokáda mají vliv na takřka každý krok produkce. Do byznysu s avokádem, ale například i limetkami nebo broskvemi už se navíc začínají zapojovat zločinecké organizace v Kolumbii a dalších státech Latinské Ameriky, jak psal před časem deník Telegraph.
Podle amerických tajných služeb v současné době ovládají kartely pětinu až třetinu mexického území, jinak označovaného za „nekontrolované vládou“. I to stojí za rostoucím počtem Mexičanů opouštějících svou rodnou zemi. Od října 2022 do října 2023 tak přešlo americkou hranici na 180 tisíc mexických migrantů, čtyřikrát více než ve stejném období před rokem.
Příliš změn v této oblasti se ale ze strany nové prezidentky Claudie Sheinbaum neočekává. Otázce bezpečnosti se ve volební kampani odmítla více věnovat, pouze uvedla, že ještě posílí svým předchůdcem vytvořenou Národní gardu a nadále se bude zaměřovat na sociální problémy, které z obyvatel dělají snadné cíle při náboru kartelů. Minulý týden tak Sheinbaum uvedla, že se na podzim pokusí začlenit Národní gardu do mexické armády. Podle zvolené prezidentky si za pět let své činnosti Národní garda získala dostatek důvěry mexické veřejnosti, aby mohla stát po boku armády. Přitom garda vznikla za prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora jako složka podléhající civilnímu velení.
Stále vyzbrojenější region
V zemi tak nadále roste strach ze stále větší militarizace společnosti. Regionální ředitelka Amnesty International Ana Piquer kritizovala mexickou inspiraci u salvadorského prezidenta a autoritáře Nayiba Bukeleho. „Pokud je Bukeleho model hodný následování, máme všichni vážný problém,“ řekla Piquer deníku El País.
„Jsou zde obavy, jaká opatření se přijímají k řešení násilí ze strany organizovaného zločinu. Tato opatření musí být dlouhodobá a musí být zaměřena na lidská práva,“ připomíná Piquer. „Nemohou zahrnovat porušování práv ve jménu zaručení bezpečnosti, protože bez lidských práv tu nemůže být žádná bezpečnost,“ vysvětluje ředitelka organizace.
Právě zhoršující se bezpečností situace v Latinské Americe podle Piquer dává často nebezpečně velkou moc do rukou vlád. Ukázkovým příkladem je Ekvádor, který loňský rok čelil zatím bezprecedentní vlně násilí právě ze strany zločineckých gangů. Ty dokonce vstoupily do války s armádou i policií.
V roce 2023 se tak mezi deseti nejnásilnějšími městy světa umístilo hned pět ekvádorských. Bukeleho recept ale v zemi zřejmě jen tak fungovat nebude, a to především kvůli odlišné struktuře místních gangů. Vláda loni zvoleného Daniela Noboye tak bude muset zvolit jiný způsob, jak se s gangy vypořádat. Mezi analytiky i obyvateli převládá skepse, že se Ekvádor buď stane osamoceným „narkostátem“ regionu, nebo bude následovat příklad dalších zemí bojujících se zločinem a přikloní se k autokracii.
Autor je spolupracovník redakce.