„Udělal jsem něco strašného. Veřejně jsem se přiznal, že nepocházím z opice. Že důvěřuji tomu, co nám o původu světa a člověka sdělil prostřednictvím Písma svatého Bůh. Že i na základě vědeckých důkazů odmítám Darwinovu teorii o vývoji druhů nahodilou evolucí. Že darwinismus považuji za nebezpečnou ideologii. Co však víc: Všechna tato skandálně neslušná tvrzení jsem přednesl na konferenci, kterou moderoval Václav Klaus,“ napsal v roce v roce 2009 Petr Hájek do Lidových novin. Hájek byl v té době zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause pro oblast komunikace a kultur a zastával celou řadu alternativních interpretací světa.
Věda to od protržních fundamentalistů, jako jsou Klaus, Turek nebo Donald Trump, schytává čím dál tím víc.
Hájek v citovaném textu reagoval na mediální smršť, která následovala potom, co popřel evoluci a celý darwinismus označil za levičáckou ideologii s tím, že se příliš podobá marxismu a nacismu. Václav Klaus coby prezident tehdy moderoval seminář Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) „Darwin a darwinismus – věda, nebo ideologie“, ve kterém se střetli obhájci darwinismu a jejich odpůrci, a právě zde padla tato slova. Možnost téhle debaty označil Hájek za vítězství svobody slova proti snaze o politickou korektnost a sám Klaus měl o polemice o darwinismu říct, že „tady se to ještě smí“.
Hájek byl úlet i v rámci výstřední Klausovy hradní partičky. Hájkovy názory na 11. září nebo jeho polemizování o existenci Usamy bin Ládina označil za bláznivé i sám Klaus. A Hájek se také nestal součástí postprezidentského Institutu Václava Klause, ale odešel spřádat spiklenecké teorie na svůj server Protiproud. Přesto si Klaus jako prezident republiky ve svém okolí držel člověka, který označil Václava Havla za „ďáblova služebníka“ (a Klause za bojovníka pravdy a lásky). Standardnějších „popíračů“ jak klimatické krize, tak covidové pandemie, respektive opatření proti ní, ovšem najdeme v Institutu Václava Klause celou řadu. Jeden z nich, Petr Macinka, pak založil stranu Motoristé sobě, která do eurovoleb vyslala Filipa Turka.
Bizár opodál
Bývalý automobilový závodník Filip Turek není zdaleka první pravičák, který má problémy s vědou, pohybuje se na hraně vědeckého poznání, a pouští se na pole šarlatánství (a zisků z něho). Turek se vymlouvá, že u šarlatánského zapper klubu byl „jen“ jednatel. Jenže od popírání vědy je k čirému bizáru vždycky jen kousek. Představa, že jde popřít jen jednu vědeckou teorii a u ostatních otázek zůstávat racionálním zastáncem vědeckého přístupu, je lichá. Pokud se popírá vědecké poznání, vysloveně bizarní metody, produkty nebo teorie nikdy nebudou daleko. Vždycky bude poblíž nějaký Hájek nebo jednatel firmy propagující léčivé účinky požívání ředěného bělidla.
Ani samotný Václav Klaus ale není vynálezcem extremistického protržního přístupu, ve kterém se před „svobodou podnikání“ musí sklonit i věda. Jedná se do velké míry o import a Klaus je jen jeho protagonistou a českým agentem. Věda to od protržních fundamentalistů, jako jsou Klaus, Turek nebo Donald Trump, schytává čím dál tím víc. Jak připomínají Naomi Oreskes a Erik M. Conway, autoři knihy Obchodníci s pochybností, kteří analyzovali protivědecký diskurs americké tržně fundamentalistické pravice: „Zdroj odmítání vědy neleží ve vědě samotné, ale v předchozích politických a ideologických přesvědčeních a závazcích“.
O vědu jako takovou tolik nejde. Jde především o trh a o právo velkých hráčů diktovat si podmínky. Velkým hráčům, jako jsou třeba fosilní korporace, nikdo – zejména pak státy a zákony opírající se o vědecké poznání – nesmí v ničem bránit. Zákony volného trhu se musí dodržovat proti veškerému poznání a veškerým následkům. „‚Obchodníci s pochybnostmi‘ neoponují zákonům a regulacím proto, že by nevěřili vědě, ale zpochybňují vědu, protože oponují zákonům a regulacím,“ vysvětlují Oreskes a Conway.
Odpor ke klimatické vědě v současné podobě se ve Spojených státech formoval v soubojích korporací se státem a jeho snahou regulovat neekologické nebo jinak škodlivé podnikání. „Konzervativní odpor k vědeckým zjištěním se původně objevil v environmentálních otázkách a v otázkách veřejného zdraví, kde trh vytvořil problémy, jako jsou nemoci způsobené kouřením tabáku, kyselé deště způsobené výrobou elektřiny nebo ozonová díra způsobená chemikáliemi používanými v ledničkách a parfémech,“ popisují Oreskes a Conway.
Tento odpor se naposledy výrazně ukázal během pandemie covidu-19, a nejen ve Spojených státech, ale i v Česku. „Nastala chvíle, kdy je třeba říct dost. Nejde o válku s covidem, ale o válku s podivnými mezinárodními organizacemi, s celosvětově propojenou politickou a mediální frontou a s mocnými byznysovými zájmy,“ napsal Institut Václava Klause. Stejně jako v případě klimatické krize se zde rámuje vědu jako součást konspirace elit vedoucí k omezování svobod.
Věřit savu
V případě popírání klimatické krize jsou obvykle lidé kolem Klause, a to včetně Filipa Turka, přímočaří. Určitá paranoia a konspirační teorie jsou součástí jejich „názorů“. Aby člověk v roce 2024 považoval vědecký konsensus ohledně klimatu za podvod, musí si umět představit poměrně složitou a sofistikovanou síť podvodníků, včetně OSN a prakticky všech vědeckých center na světě. Když tomuto uvěříte, logicky se potom jako spiknutí může jevit hodně věcí.
Atmosféra v České republice před eurovolbami nahrála popírání vědeckých doporučení ohledně řešení klimatické krize. Rámování Green Dealu tak, že tajemné síly v Bruselu berou na základě pseudovědeckých důkazů lidem auta se spalovacím motorem, převážilo v diskusi nad jinými tématy. To samozřejmě neznamená popírání vědeckých závěrů jako takových – podle výzkumů většina Čechů a Češek existenci klimatické změny ani vliv člověka na ni nepopírá. Přesto dokáží popírači výrazně formovat politickou debatu, až se nakonec skoro všichni politici předhánějí, kdo nejvíc podpoří auta se spalovacím motorem.
Kdo by předpokládal, že souhlas s vědeckým pohledem na svět se odvíjí od vzdělání dotyčných, byl by překvapený. Minimálně ve Spojených státech to zdaleka neplatí a mnohem více záleží na politickém přesvědčení. Jak uvádějí Oreskes a Conway: „Obecně sice platí, že vyšší vzdělání koreluje s pozitivním vnímáním vědy, ale vysoce vzdělaní republikáni jsou náchylnější k popírání klimatické vědy než ti méně vzdělaní a jsou spíše přesvědčení, že vědci hrozbu přehánějí.“ Politicky motivované čtení vědeckých poznatků, které považuje samotné vědce za nepřátele trhu, je velkým vítězstvím fosilního kapitálu.
Autor je redaktor Alarmu.
