V pátek se zde měl konat koncert k desátému výročí orchestru Big EVR Band, v sobotu byl v plánu knižní veletrh malých vydavatelství Knihex. Příští týden zde měly zahrát Metastavy nebo švýcarský projekt Reverend Beat-Man. Nic z chystaného programu se ale neuskuteční. V úterý 4. června odpoledne oznámil pražský multifunkční prostor Kasárna Karlín na svých sociálních sítích, že musí skončit. „Kvůli rozhodnutí stavebního úřadu bylo nařízeno okamžité uzavření budov,“ zněla zpráva. „S největší pravděpodobností budeme muset mít zavřeno až několik měsíců, dokud se nepodaří situaci vyřešit,“ dočetli jsme se nepříliš optimistické vyhlídky. Kasárna Karlín zahrnují čtyři pozemky a tři stavby v hodnotě přes miliardu korun a od konce padesátých let jsou chráněná jako kulturní památka.
Jak město bohatne, jsou kulturní prostory vytlačovány na okraj – právě ony jsou ale pro mnohé důvodem, proč ve městě žít.
Kapely snad najdou na koncertování jiné místo, Knihex se na poslední chvíli stěhuje do Holešovické tržnice a kaváren je v Karlíně pořád víc než dost, nicméně „případ Kasárna“ připomíná, že prostorů pro nezávislou kulturu ve velkoměstě celkově ubývá. A s nimi i možností setkávání a kreativity.
Karlínský komplex byl v užívání od června 2017 a stal se důležitou součástí kulturního ekosystému města – kromě koncertů se zde také křtily knihy, promítaly filmy nebo konaly přednášky. Kdo chtěl, mohl si ve vnitrobloku zahrát beach volejbal, nebo posedět u táboráku, který jste si zde mohli s přáteli udělat. Kasárna Karlín skutečně byla „kulturní oázou nedaleko centra Prahy“, jak se píše v popisku na sociálních sítích. Sedm let po otevření přišel hořký konec. Snad jen dočasný.
Kasárna lidem
Klasicistní budova kasáren byla postavena v polovině 19. století, původně nesla jméno Ferdinandova kasárna a po roce 1918 byla přejmenována po Janu Žižkovi z Trocnova. Během druhé světové války ji používal Wehrmacht a po válce znovu sloužila československé armádě. Když byla v lednu 2005 zrušena povinná vojenská služba, budova zůstala v majetku ministerstva obrany a sídlo zde měly Územní vojenská správa, klub důstojníků v záloze, vojenská policie a cizinecká policie. V roce 2013 se ministerstvo pokusilo o privatizaci kasáren. Soutěž vyhrála firma Ivany Tykačové, ale ministr obrany Martin Stropnický výsledek zrušil kvůli podezření z propojení jednotlivých soutěžních subjektů. Do dalšího kola, v němž byla budova nabízena za 620 milionů korun, se už nikdo nepřihlásil a chátrající objekt byl v roce 2016 převeden do gesce ministerstva spravedlnosti. To zde plánovalo vybudovat nový justiční palác, nicméně na projekt nenašlo dostatečné prostředky, a tak budovu na jaře 2017 na tři roky zapůjčilo organizaci Pražské centrum.
Skupina kolem „kulturního developera“ Matěje Velka předtím provozovala kulturní centrum na Nákladovém nádraží Žižkov a na novém místě se s pomocí dobrovolníků pustila do pomalé renovace, která z budov kasáren a prostoru vnitrobloku vytvořila kulturní a společenské centrum. Mezi jeho výhody patřilo umístění nedaleko městského centra i prostorová velkorysost areálu, do nějž byly umístěny sochy Františka Skály jr. nebo Josefíny Jonášové. Veřejnosti se postupně otevíraly další části objektu kasáren.
Na začátku letošního roku objekt získalo hlavní město Praha, které jej s ministerstvem vyměnilo za nemovitosti na Bulovce. „Kasárna Karlín jsou konečně naše, Pražanů!“ oznámil letos 20. ledna velkolepě na sociální síti X první náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib (Piráti) a v dalším postu oznamoval, že město chce dát zanedbané budovy do pořádku a najít jim smysluplný účel. „Zároveň se ale nemusíte bát, že byste přišli o současnou místní kulturní scénu. S tou počítáme!“ zaznělo také v Hřibově příspěvku.
Čekání na nejvhodnější chvíli
Na revitalizaci se měli podílet i lidé z Pražského centra, v plánu bylo třetinu areálu využívat v tržním režimu, druhou pronajímat v režimu městem preferovaných aktivit a zbytek poskytnout pro potřeby školství. Než měla rekonstrukce začít, měly být plně zachovány současné aktivity kulturního centra. Do těchto plánů ale teď vstoupila Praha 8 prostřednictvím svého stavebního úřadu. Tomu vadí, že objekt nesplňuje všechny formální povinnosti, je stále vedený jako prostor určený pro armádu a chybí mu rekolaudace pro nové účely. Současní provozovatelé se ji snažili získat, s novým majitelem (tedy městem) hned po převzetí zahájili jednání, ale ta byla zatím neúspěšná. Podle vysvětlujícího postu stála dohodě v cestě hlavně chystaná změna územního plánu. Teď se tedy stavební úřad Prahy 8 rozhodl situaci vyřešit autoritativně a vydal zákaz užívání celého objektu.
Provozovatelé Kasáren tvrdí, že „z hlediska bezpečnosti, hygieny a provozu jsou všechny předpisy fakticky splněny“, a každý kdo sem chodil, potvrdí, že místo opravdu nevypadalo nijak nebezpečně. Típnout příkladné fungování kulturního centra před létem působí trochu jako trucovitý zásah z pozice moci. Pro zajímavost – v koalici městské části Prahy 8 starosty Ondřeje Grose (ODS) sedí zastupitelé z ODS, ANO, Společně pro Prahu 8 (TOP 09 a STAN) a Patrioti pro Prahu 8.
Podle pražského radního Adama Zábranského (Piráti) činil stavební úřad „Osmičky“ kroky vůči současnému provozovateli již v letech 2021 a 2023, tedy ještě předtím, než areál Kasáren získala Praha, a „nedávné rozhodnutí o zákazu činnosti je tedy vyvrcholením dlouhodobější aktivity stavebního úřadu“. Provozovatelé ale zároveň potvrzují, že se o rekolaudaci snažili i v době, kdy objekt patřil ministerstvu, ale to v této věci vůbec nekooperovalo – nechtělo ji řešit, když se chystal přesun objektu pod nový subjekt. Což nakonec jen potvrzuje, že úřady před provozovatele kladly všemožné těžko splnitelné úkoly. A také je z toho vidět, jak křehká byla existence Kasáren Karlín a jak moc závisela na vůli úředníků. Ti přitom nejspíš jen čekali na „nejvhodnější“ chvíli – tedy až se objekt ocitne v majetku města a bude před začátkem letní sezóny.
Už není kam jít
Z hlediska zákonů se všechno zdá zcela logické, nicméně je tu i jiný pohled. Úřady totiž klidně mohly přimhouřit oko a nechat populární prostor dál fungovat. Případ Kasáren znovu dokazuje, že pro město i stát jsou podobné kulturní prostory až na posledním místě a neberou na ně příliš ohled. Lukrativní pozemek v gentrifikovaném Karlíně, navíc po rekonstrukci Negrelliho viaduktu, samozřejmě nabývá na ceně. Možnosti jeho komerčního využití jsou nedozírné a kultura a občanská společnost, která místo posledních sedm let mimořádně oživila, už nemá v rozhodování o jeho budoucnost žádný hlas. Neslibuje žádné horentní zisky, protože se místo na masové akce zaměřuje na široké spektrum nabídky menšinových aktivit, a tudíž nedisponuje ani možností velké mobilizace voličstva. Hřibova hesla o tom, že místo je Pražanů, teď pořádně zhořkla.
Jak město bohatne, jsou kulturní prostory vytlačovány na okraj – právě ony jsou ale pro mnohé důvodem, proč ve městě žít. Parkoviště a luxusní bytové domy se těžko stanou místem setkávání lidí, prostorem pro kreativní kvas, ze kterého pak těží celá společnost. Význam takového místa nelze snadno vyčíslit ekonomickou metrikou, všimneme si ho teprve, až když zmizí a my zjistíme, že jednoduše už není kam chodit a kde se potkávat s přáteli.
Další vytlačování kultury na okraj se zdá být nevyhnutelné. Zatím přežívala v troskách, které se snažila přizpůsobit si podle svého. Z dlouhodobě nevyužívaných prostor, jako jsou třeba bývalé továrny ve Vršovicích (Petrohradská, Koh-i-noor), se bude posouvat víc a víc na periferii, kde na své objevení a oživení čekají další místa. Odsun z centra je ale velmi symbolický – potvrzuje, jak marginální roli hraje kultura v představivosti státních a městských orgánů.
Za projektem Kasáren Karlín je spousta práce a rozhodně by si zasloužil citlivější a serióznější přístup než jen strohé oznámení konce provozu s účinností několika dní. Že se tak zastaví dlouho plánované aktivity, vypadá z pozice městského úředníka jako nepodstatný vedlejší důsledek naplnění zákona. Ve skutečnosti jsou ale za programem konkrétní lidé, kteří nemůžou jít na film, nebo zde odehrát svůj koncert. Na podporu Kasáren Karlín je možné podepsat petici, která za jediný den shromáždila kolem deseti tisíc podpisů. Na instagramu běží výzva „Vraťte kasárny“, do níž lidé sdílejí svoje fotky z místa, které mělo zvláštní magii. Můžeme jen doufat, že karlínský areál nakonec potřebné povolení získá a bude ještě chvíli přinášet do blízkosti centra Prahy nezávislou kulturu. Bez ní by bylo ve městě smutno.
Autor je redaktor Alarmu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás