V prvním dílu podcastu Hysterie autorky rozebírají imposter syndrom. Rozšíření „pocitu podvodnice“, tedy pochybností o vlastních zásluhách, podle nich přímo souvisí s rostoucím tlakem na výkon a snahou uspět v nerovně nastavených podmínkách. Je pocit, že někam nepatřím, protože na to nemám, jenom kapitalistickou diagnózou nebo spíš kolektivní zkušeností? Máme si koupit kurz seberozvoje, abychom se přestaly cítit jako podvodnice?
Skrze osobní zkušenosti docházejí autorky k tomu, že se tyto pocity objevují napříč různými prostředími – od univerzity a práce po mezilidské vztahy a aktivistické kolektivy. Díky teoretičkám, jako je Maddie Breeze nebo na ni navazující autorstvo výzkumu z Readingu, se přitom ukazuje, že ne na všechny imposter syndrom dopadá stejně. Do velké míry to ovlivňují gender, rasa a třída.
Autorky Hysterie sdílejí, v jakých kontextech se jako podvodnice cítí, a přemýšlejí nad strukturálními nerovnostmi, které tento pocit podněcují a umocňují. Imposter syndrom podle nich totiž není jenom důsledkem nerovného nastavení institucí, ale i jeho příčinou. Čím více se jej snažíme individuálně překonávat, tím více nerovnosti upevňujeme. Lze pak na selhání v nerovném systému nahlížet jako na pozitivní zkušenost? A jaké jsou možnosti uchopení „pocitu podvodnice“ jako nástroje změny a zdroje aktivismu?
