„Rodina je důvod, proč se nám má chtít do práce, proč do práce musíme a proč do práce vůbec můžeme. V základu je to pojmenování pro fakt, že péče je v naší společnosti privatizovaná,“ odkrývá Lewis jeden z aspektů rodiny, který se tváří jako sociální konstrukt. Rodina jako místo péče, ale i útlaku a práv na životy ostatních symbolizuje námi žitý shluk vazeb, který nám buď vyhovuje, nebo ne. A to převážně v závislosti na tom, do jaké rodiny se rodíme. I když obrovské množství lidí žije ve společenských strukturách, které bychom rodinou nenazvali a kriminalistická poučka hlásí, že nikdo vás neznásilní nebo nezabije s větší pravděpodobností než vlastní rodina, relativizovat ideál rodiny je kontroverzní. Naplnit ho je nemožné. Zrušit nepředstavitelné? „Daně, dávky, závěti, listiny, školní osnovy, soudy a důchody kolují všude, kam se člověk podívá, a fungují jako technologie na výrobu rodiny. Dokonce i na rovině architektury cizinka či cizinec na návštěvě v takové zemi naráží na nekonečnou řádku domovních dveří – ke každým z nichž je úhledně přimontovaná hypotéka a (skutečná nebo domýšlená) cedulka ,soukromý pozemek‘, která střeží miniaturní sbírku individuálních spotřebitelek a spotřebitelů a sebeřídících podnikatelek a podnikatelů uvnitř,“ pokračuje autorka textu.
Šestidílná podcastová série Ke zdrojům! je o fyzických, inspiračních, finančních nebo lidských zdrojích v kultuře. Jaké zázemí, potřeby, limity a motivace mají ti, kteří se umění věnují, učí nebo ho distribuují? Kde a za jakých podmínek, nebo čemu navzdory vzniká umění a jaké vznáší společenské otázky? Podcast vydává iniciativa pro současné umění tranzit.cz v rámci projektu bienále Ve věci umění ve spolupráci s deníkem Alarm. Projekt vzniknul za podpory Ministerstva kultury České republiky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás