Tentokrát se TL;DR na pozvání literárního festivalu Inverze vypravilo do Ostravy. Zde poněkud příznačně došlo na dva texty, které nemají mnoho společného vyjma jedné věci – odehrávají se na periferii. A to nejen periferii urbánní, ale i lidské či společenské. Bára Bažantová zaujala už svou předchozí knihou-dokumentem Hoří chemička, něco si přej, v níž deníkovou formou reflektovala prostředí vyloučené lokality sídliště Janov v Litvínově. V novince Prokletý, kdo přichází se přesouváme z Litvínova do Barcelony mezi squattery a zároveň z literatury faktu do fikce. To druhé je ovšem otázka, protože autorka je opět mimořádně autentická, citlivá, syrová a upřímná, jako by to celé bylo hlavně hodně osobní. Text připomínající postundergroundovou poetiku sice pracuje s atmosférou squatů, jejich nihilismem a temnotou, autorka ale především odkrývá civilizační bolesti. Ze všeho jako by zároveň prosvítala již přicházející budoucnost, klimatický rozvrat, rozevírající se ekonomické nůžky, lidé z okrajů společnosti migrující Evropou za teplem či relativním chládkem, se soundsystémy za výdělky, prchající před svými traumaty, bloudící mezi drogami a svými sny.
Hradeckého básnická novinka Na cvičišti. Bojiště se dá asi zestručnit – ničím moc nepřekvapila. Šokujícího dojmu jsme byli ušetřeni a jako čtenáři dostali sarkasmy s nulovou dávkou optimismu, na které jsme zvyklí. I tentokrát došlo na nějaké drby – snad početně skromnější, neboť v létě literární provoz trochu utichá, ale o to bizarnější.
