Univerzity za klima versus korporace Vogue. Kdo má v Česku „normalizační myšlení“?

Korporátní konference na půdě Fakulty humanitních studií se nesetkala u studentů s pozitivní odezvou. Firma na ně poslala policii.

Pavel Šplíchal
Foto Univerzity za klima, užito se svolením

Organizátoři akce Vogue na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy neváhali zavolat na studenty policii. Vadilo jim, že se studenstvu nelíbí propagační akce značky a dává to najevo. V tu chvíli organizátory nenapadlo nic lepšího než na ně poslat vlastní ochranku, a když to nezabralo, povolat rovnou ozbrojené složky státu. Organizátoři konference o dlouhověkosti a udržitelnosti nejspíš doufali, že policie studenty „chvaty a hmaty“ donutí opustit školu, kde studují, a korporace bude mít klid na reklamní práci.

S optimisticky laděným podkresem říká Vogue nakonec to samé co aktivisté z Univerzit za klima: budoucnost patří v tomto systému jen bohatým.

Akci pro Alarm popsala Tatiana Chavalková Badurová. Její reportáž ukazuje i to, že policie na místě ukázala víc soudnosti než korporátní píáristi, rychle pochopila, že nedochází k protiprávnímu jednání, a po pár minutách odjela. Zarážející tak zůstává především agresivita a sebevědomí korporátních manažerů, kteří zjevně chápou funkci policie tak, že je má zbavovat jim nepříjemných elementů v okolí. Když uvidí aktivistu s transparentem, pošlou na něj prostě ochranku a pak policii. Žádný nevycválaný študioso s megafonem nebude Vogue říkat, co si o mocné korporaci a o její „konferenci“ myslí. Na podobné elementy tady máme policii.

Zelená a SUV

Chování korporátčíků na akademické půdě ukazuje, jak si velké firmy představují spolupráci s univerzitami a univerzity vůbec. Tedy jako poslušné lidské zdroje, které se v politických otázkách a v otázkách klimatu spokojí s korporátním greenwashingem. A pokud se jim něco nelíbí, tak si to nechají pro sebe. V české publicistice i v diskuzích na sociálních sítích se někdy srovnávají klimaaktivisté s „novými bolševiky“, kteří by v zemi zavedli diktaturu, gulagy a podobně. Tento příklad ale dobře ukazuje, že je to v současném světě někdo úplně jiný, kdo v případě projevů nesouhlasu sahá po represi.

O univerzitní pozlátko ve formě spolupráce ale Vogue nadále stojí. V propagaci konference se slova „ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy“ vyjímala dobře a copywriteři se nemuseli moc namáhat. V jakékoliv kampani zní takováto věta určitě líp než „za účasti bývalých modelek a béčkových celebrit“ nebo „výjimečná doba si žádá výjimečné akce“ při dvacetiprocentních slevách v lokálních obchodech.

Jak to celé mělo vypadat, ukázal nakonec český Vogue sám v propagačním videu z akce. Rušivá realita nesouhlasu se snadno vystříhala a univerzita se mohla v klipu změnit v prodejné kulisy korporátní estetiky tak, jak bylo původně v plánu. Tereza Maxová, Dagmar Havlová, SUV, malé slané koláče, jásot a motivace od motivačních řečníků, nespresso, čaj a dokonce malé šáňo z elegantní ledničky, to všechno mají být recepty na dlouhověkost a udržitelnost podle Vogue. Cena vstupenek 3500 korun přitom ani nenaznačovala, že by dlouhověkost a udržitelnost měla být pro každého. S optimisticky laděným podkresem říká Vogue nakonec to samé co aktivisté z Univerzit za klima: budoucnost patří v tomto systému jen bohatým. A vzhledem k dynamice klimatické krize ani dlouhověkost nemusí být pro každého.

PR v kopru

Děkanka fakulty Marie Pětová se na oplátku dočkala rozhovoru na stránkách Vogue, ve kterém zavzpomínala na svoje studia ve zlatých devadesátkách: „Úžasné – tak jako celá devadesátá léta: na Hradě Václav Havel, ve vládě disidenti, z emigrace se vracela celá řada skvělých lidí, které jsem znala leda ze samizdatu, takže celkově trochu jako v pohádce.“ Kam se Česko za třicet let od jejích studií posunulo, studentům víc než ilustrativně ukázala pozváním korporace na fakultu, za což se následně sama omluvila.

Naštěstí se o prostředí na univerzitách nestarají jenom korporace a děkanka vzpomínající na devadesátky, ale také studentské spolky a kolektivy. Univerzity za klima, které protest narychlo svolaly, nepochybně uspěly. PR české pobočky Vogue se konferencí určitě zlepšit nepovedlo, aktivistům a aktivistkám se naopak podařilo upozornit na problematickou spolupráci univerzit s korporacemi a demaskovat hloupý greenwashing akce zahrnující SUV před fakultou.

„Věříme, že se nám společně podařilo ukázat, že greenwashingové akce velkých korporací, propagující konzumerismus a toxické ideály krásy, na akademickou půdu nepatří! I nadále se budeme hlasitě vymezovat proti snahám velkých korporací skrze greenwashing marginalizovat klimatickou krizi a její dopady,“ napsal kolektiv Univerzity za klima na závěr svého prohlášení po akci.

Autor je redaktor Alarmu.

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.