Po nástupu nacistů k moci opustilo Německo přes půl milionu utečenců. Z třetí říše utíkali lidé, kteří byli stíháni jednak kvůli svému židovskému původu, jindy kvůli politickému smýšlení nebo mnohdy kvůli obojímu zároveň. Nacistický režim pronásledoval od začátku zejména ty příslušníky levice, kteří byli veřejně činní za Výmarské republiky. Mezi prvními uprchlíky tak byli kromě sociálních demokratů, komunistů nebo odborářů, přirozeně mnohdy také umělci. Nešlo jen o bezejmenné vyhnance, vyvržena byla celá kultura. Mezi výtvarníky to byli například Paul Klee, Vasilij Kandinskij, Josef Albers, Max Beckmann, George Grosz a stovky dalších uznávaných umělců. V exilu se tito umělci neschovávali. Využili azyl k horečnaté častokrát angažované práci proti fašistům.
Praha, hlavní město uprchlíků
Po roce 1933 se Praha stala jedním velkým azylovým domem utečenců a zároveň baštou antifašistické kultury. Uprchlíci přicházeli hlavně z nacistického Německa a po fašistickém puči v Rakousku v roce 1934 i odsud. Bilingvní a kulturně vyspělá Praha nabízela ty nejlepší podmínky především uměleckému a intelektuálnímu exilu. Emigranti se scházeli v nejrůznějších spolcích a klubech, například ve vzdělávacím spolku Urania (dnes studio FAMU), Klubu Bertolda Brechta (sídlil v budově Plodinové burzy, dnes sídlu České národní banky), v Klubu Městské knihovny v Praze, budově rozhlasu i v komunistických a sociálnědemokratických lidových domech. Německá kulturní elita se pak s tou českou potkávala po kavárnách a Praha zažívala uvolněný duch kosmopolitismu.
Heartfield ze svého berlínského bytu unikl před gestapem na poslední chvíli. Těsně před zatčením sešplhal z okna svého bytu po svázaných prostěradlech.
Jednou z nejdůležitějších aktivit utečenců v Praze bylo vydávaní desítek kulturně společenských časopisů. Důležitý byl zejména německý obrazový magazín AIZ – tedy Arbeiter Illustrierte Zeitung. Redakce AIZ byla kvůli svému otevřeně levicovému a antifašistickému postoji okamžitě, po nástupu nacistů k moci, ohrožena. Poslední berlínské číslo vyšlo za velmi dramatických podmínek v březnu roku 1933. A vzápětí se redakce AIZ přemístila z Berlína do Prahy. V dubnu za nimi doslova utíká nám už dobře známý Helmut Herzfeld alias John Heartfield, který vtiskl časopisu AIZ nezapomenutelný vizuální styl. Heartfield ze svého berlínského bytu unikl před gestapem na poslední chvíli. Těsně před zatčením sešplhal z okna svého bytu po svázaných prostěradlech. Několik dní se schovával pronásledován policií, a nakonec se mu podařilo v převlečení překročit hranice do Československa.
Časopis AIZ v Praze
Redakce časopisu pod vedením česko-německo-židovského editora Franze Carla Weiskopfa se dala i v omezených exilových podmínkách okamžitě do práce. Náklad periodika klesl z úctyhodných 350 tisíc na 12 tisíc výtisků, ale neztratil nic ze své progresivity. Dokonce byl pašován do Německa jako samizdat. Díky Heartfieldově genialitě a použité technologii fotomontáže byl časopis schopný okamžitě reagovat na aktuální situace v Německu a rozkrývat pokryteckou zahraniční politiku nacistů, která ve skutečnosti směřovala k další světové válce, terčem se mu ale stala i slabošská diplomacie Francie a Anglie. Na jedné koláži například uklidňuje francouzský ministr zahraničí Laval francouzskou veřejnost symbolizovanou galským kohoutem na řeznickém pultu slovy: „Žádný strach, Hitler je vegetarián.“ Na jiné satirické montáži ukazuje středostavovskou německou rodinu pojídající ocel. Koláž vznikla v reakci na okřídlený militaristický citát Hermana Göringa: „Zbraně nás dělají silnějšími, máslo nás pouze dělá tlustými.“ Heartfieldovy provokativní karikatury byly často reprodukovány v ostatních tiskovinách a staly se tak předchůdkyněmi současné politické meme kultury. Jeho strategie používají společenské časopisy a noviny dodnes.
Časopis byl v roce 1936 přejmenován na Die VolksIllustrierte. Heardfield stále intenzivněji ve své tvorbě tematizuje ochranu Československa – země, kterou přijal za svou. Ve spřáteleném českém časopisu Svět v obrazech například publikoval obraz fašistické rakoviny napadající a ořezávající československý stát. Po Mnichovském diktátu bylo vydávání časopisu československou vládou v Praze zakázáno a redakce se přesunula do Paříže. John Heartfield na poslední chvíli odlétl do Anglie, kde byl posléze jako Němec a komunista nejprve internován v táboře pro „nepřátelské vetřelce“. Po propuštění pokračoval ve své kampani proti fašismu. Vytvořil například obal knihy o ilegálním německém rádiu. Heartfield jako utečenec nemohl v Anglii legálně pracovat ani být politicky aktivní, a tak své dílo neautorizoval. Přesto se svým způsobem podepsal: Operátor vysílače je on sám. Podívejte se na osmou epizodu pořadu Antifascist Art.