Pětadvacetiletá Denisa se před několika lety rozhodla při své práci fyzioterapeutky dálkově vystudovat psychologii na Filozofické fakultě Veřejné vysoké školy v Trnavě. Univerzita nemá formálně nic společného s církví, proto ji překvapilo, když se slavnostní začátek semestru konal formou společné návštěvy kostela a mše. Ještě větším překvapením ale byly některé názory učitelů prezentované jako součást výuky. „Přednášející například říkal, že zvířata nemají duši, protože se nevidí v zrcadle. Horší ale bylo, když jiná pedagožka v rámci přednášky řekla, že jít na interrupci je zavrženíhodné a společnost by to měla odsoudit,“ říká Denisa, která si nepřála být uvedena celým jménem, aby nebylo ohroženo její studium.
Jsme zavrženíhodné?
„Mezi dálkově studujícími byly i čtyřicetileté a padesátileté ženy, které v minulosti na interrupčním zákroku byly, a přednáška měla na jejich psychiku negativní vliv, chodily a říkaly, jestli jsou opravdu tak hrozné a zavrženíhodné,“ popisuje. Případ ilustruje atmosféru na Slovensku a vliv církve na společnost a vzdělávání. Podobně jsou totiž ovlivněny i některé školy pro budoucí zdravotní sestry a lékaře. K tomu velká část středních škol a gymnázií je přímo církevní. Když přihlédneme ke vlivu církve na zdravotnictví a politiky, kteří navrhují jeden zákon na omezení ženských reprodukčních práv za druhým, není divu, že mnohé Slovenky mají strach, aby situace postupnými kroky nedospěla do fáze, ve které se už rok nachází Polsko. Tam ženy už nemohou na interrupci ani z důvodu poškození plodu, a jsou tedy nuceny donosit i dítě, které pár hodin po porodu zemře.
Ženy na Slovensku se setkávají i s tím, že jim gynekologové nejsou ochotní předepsat ani antikoncepci.
„Když známá zjistila, že je těhotná, měla už jedno dítě a partner jí řekl, že další nechce. Také se bála, že ji vyhodí z práce, kde má nejistou smlouvu na dohodu a těhotné nepotřebují,“ popisuje další Slovenka, která nechce být jmenována, proč se někdo může rozhodnout jít na přerušení těhotenství. „Chtěla jsem ji podpořit, takže jsem některé telefonáty na kliniky absolvovala s ní. Jednou se stalo, že se jí během hovoru zeptali, co potřebuje. Řekla, že interrupci, chvíli bylo v telefonu ticho, a pak jí sdělili, že nemají volný termín,“ popisuje. Jindy prý ženě ve čtvrtém týdnu těhotenství řekli, ať zkusí zavolat znovu za tři měsíce – přitom interrupce je na Slovensku legální do dvanáctého týdne. V minulosti se poslanci snažili prodloužit dobu na legální interrupci nebo zavést potratovou pilulku, ale bez úspěchu.
Výhrada svědomí
Mnozí zdravotníci v případě, že je někdo požádá o provedení interrupce, využijí už dnes takzvanou výhradu svědomí, která jim dává možnost zákrok neprovést s odůvodněním, že je to v rozporu s jejich přesvědčením nebo vírou. „Využít výhradu svědomí je jejich právo, ale když jde o velkou kliniku, měli by mít vždy aspoň jednoho lékaře, který zákrok provést může,“ říká jedna z dobrovolnic organizace Nebudeme ticho, která se zasazuje o práva žen v dané oblasti. Praxe je ale taková, že interrupci odmítá mnohdy provést zdravotnické zařízení jako takové, a to často právě z důvodu náboženského nebo osobního přesvědčení. Některé kliniky navíc jako důvod, proč přerušení těhotenství nedělají, uvádějí, že mají smlouvy s univerzitami, jež prosazují víru. Paradoxem je, že ženy na Slovensku se setkávají i s tím, že jim gynekologové nejsou ochotní předepsat ani antikoncepci.
Od roku 2018 slovenští zákonodárci předložili devatenáct návrhů zákonů, které se nějakým způsobem snažily danou oblast regulovat. Ten poslední, aktuálně čekající na druhé čtení, má prodloužit zákonem danou čekací lhůtu mezi dobou, kdy žena přijde se žádostí o interrupci k lékaři, a zákrokem ze dvou dnů na čtyři. „Může se zdát, že dvanáct týdnů na interrupci je dlouhá doba, ale jsou různé situace, kdy to není dost, a ta čekací doba tu možnost ještě zkracuje,“ říká Zuzana Maďarová z organizace Aspekt a iniciativy Nebudeme ticho. Mezinárodní organizace přitom dlouhodobě kritizují i zákonem vymáhané čekací lhůty s tím, že mají vliv na duševní zdraví žen a zpochybňují jejich rozhodovací schopnosti.
[rcblock id=“63080″]
Maďarová upozorňuje právě na to, že žena musí během dvanácti týdnů najít zařízení, kde jí zákrok udělají, což není v prostředí, kde velká část zdravotníků interrupci udělat nechce, snadné. Podle průzkumu organizace Možnosť volby třetina ze skoro sedmdesáti zkoumaných zdravotnických zařízení nemá na svých stránkách informace o tom, jestli interrupci dělají. A například v Prešovském kraji odmítlo interrupci udělat osm z jedenácti oslovených klinik. Právě schvalovaný zákon také zakazuje takzvanou reklamu na potrat. „Nic takového jako reklama na interrupci u nás není. Bojíme se ale toho, že jakmile se schválí tento zákon, nebude už možné ani informovat na webových stránkách o tom, že se v dané organizaci interrupce dělá, protože už to může být chápáno jako reklama,“ říká žena, která organizuje protesty za reprodukční práva žen v Trnavě.
Převaha konzervatismu
Poslanci zákon v podobné podobě předložili už loni, kdy ale nakonec neprošel. Frekvence předkládání zákonů, které mají nějakým způsobem regulovat možnost podstoupit potrat, se výrazně zvýšila v posledních letech společně s tím, jak ve Slovenském parlamentu začaly převažovat konzervativní strany. K těm tradičním přibyly novější, jako je například v roce 2016 zvolené hnutí Sme rodina, které propojuje protiimigrační a protievropskou rétoriku s narativem o ochraně rodiny. Snahy o regulaci potratů ale na Slovensku podporují i někteří sociální demokraté, a dokonce přicházejí i s vlastními návrhy zákonů. Největší parlamentní sílu, stranu Obyčejní ludia a nezávislé osobnosti (OĽANO), vynesla do pozice vládní strany situace, kdy lidem došla trpělivost se skandály vlád Roberta Fica. Vládu tvoří nesourodé těleso liberálnějších a konzervativních lidí a OĽANO s sebou v posledních volbách vytáhlo například Křesťanskou unii, jejíž předsedkyně Anny Záborské připravila zmíněný zákon, jenž by prodloužil čekací lhůty mezi podpisem žádosti o interrupci a zákrokem.
Organizace zaměřující se na práva žen mezitím organizují protesty ve slovenských a českých městech a doufají, že na Slovensku neskončí jako v Polsku. Ve Varšavě mezitím od neděle stovky lidí zapalují svíčky na památku třicetileté ženy, které na základě loňského rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítli udělat potrat. Musela tak čekat, až nemocný plod odumře, a nakonec sama zemřela na septický šok.
Autorka je spolupracovnice redakce.