Immanuel Wallerstein zůstal antikapitalistou až do konce

Vlivný sociolog a intelektuál Immanuel Wallerstein zemřel 31. srpna ve věku osmaosmdesáti let. Nikdy jsem ho neznala osobně. Potkávala jsem ho čas od času na konferencích, vždy v doprovodu jeho ženy Beatrice. A přece byl Wallerstein pro můj intelektuální vývoj určující.

Wallerstein vybízel vědce, aby odhodili zastaralé předpoklady o dějinných fázích a nevyhnutelnosti „pokroku“ a aby rozvinuli hypotézy a rámce, které by vymezily kapitalismus jako historický globální systém.

Wallerstein byl posledním žijícím členem „gangu čtyř“ – skupiny akademiků zaměřených na studium (a překonání) globálního kapitalismu, mezi něž patřil ještě Samir Amin, Andre Gunder Frank a Giovanni Arrighi. Giovanni a Wallerstein spolu strávili mnoho let na Univerzitě v Binghamtonu – slyšela jsem mnoho příběhů o pevně spjaté komunitě radikálních akademiků, kteří tam intelektuálně rozkvetli, ale nechám líčení těchto historek na jiných. Důležitější je způsob myšlení, přístup nazývaný „světosystémová analýza“, který nám Wallerstein zanechal a který dnes ve svém jádru zůstává stejně závažný, jako v době, kdy jsem coby mladá žena vzala poprvé do rukou první svazek Wallersteinova díla.

Teorie a politický protest v jednom

Wallersteinova světosystémová analýza krystalizovala v dozvucích osmašedesátého roku. Lidé tehdy obsazovali ulice, bojovali proti americké agresi ve Vietnamu a za obnovení a přenastavení ustavujících principů ruské revoluce. Celosvětová vlna protestů trvala krátce, ale její odkaz byl mimořádně vlivný, a to zvláště v akademickém prostředí. Na konci šedesátých let se mezi radikálními mysliteli šířila nespokojenost s dominantními způsoby myšlení a světosystémová analýza byla jednou z mnoha disidentských teorií, které se v té době objevily. Pro Wallersteina byla světosystémová analýza intelektuálním úsilím a politickým protestem zároveň. Napsal k tomu: „Světosystémová analýza (…) není jen teorií, ale i protestem proti přehlíženým problémům. Je voláním po sociální změně, ba po ‚nemyšlení‘ předpokladů sociální vědy 19. století. Je intelektuálním úkolem, který je a musí být i úkolem politickým, protože hledání pravdy a hledání dobra je jedno a to samé.“

Rok 1968 byl klíčový, ale Wallersteinovo volání po novém přístupu kořenilo v jeho intelektuálním vývoji. Po vojenské službě a studiích na Kolumbijské univerzitě se počátkem padesátých let vypravil do Afriky. Dvacet let, během nichž cestoval po tomto kontinentu, mohl sledovat masová hnutí bojující za dekolonizaci. Wallerstein pocházel z politicky uvědomělé rodiny a aktivisticky se angažoval už v New Yorku. Ale výzkum v Ghaně a na Pobřeží slonoviny mu změnil způsob nazírání na svět – právě svým africkým studiím připisoval „otevření očí a nahlédnutí palčivých politických problémů současného světa i vědeckých otázek ohledně toho, jak analyzovat dějiny moderního světového systému“.

Toto intelektuální probuzení provázelo volání po rozchodu s vědeckými předpoklady, které panovaly na univerzitách od 19. století. Wallerstein argumentoval hlavně za rozšíření hranic společenských věd. Jeho přesvědčením bylo, že „tři předpokládané oblasti kolektivního lidského jednání – ekonomická, politická a sociální či sociokulturní – nejsou autonomní. Nemají totiž vlastní, oddělené logiky.“ Podle Wallersteina by se světová ekonomika měla chápat jako jeden systém, spojený dělbou práce a řadou dalších omezení. Wallerstein zároveň vybízel vědce, aby odhodili zastaralé předpoklady o dějinných fázích a nevyhnutelnosti „pokroku“ a aby rozvinuli hypotézy a rámce, které by vymezily kapitalismus jako historický globální systém.

Změny dosáhneme jen na globální úrovni

Wallerstein byl plodný vědec, který v desítkách knih a článků přišel s mnoha hypotézami o povaze kapitalistického světosystému. Nesouhlasím s některými jeho argumenty – stejně jako mnozí jiní vědci. Ale Wallerstein nikdy nevyžadoval, aby s ním všichni souhlasili. Liboval si v debatách. Koneckonců jeho světosystémový přístup není o zastávání té či oné hypotézy, je o nazření skutečnosti, že jsme propojeni v čase a prostoru a že nemůžeme rozumět tomu, co se děje na jednom místě světa, aniž bychom toto místo situovali v globálním rámci – aniž bychom poznali globální povahu moderního kapitalismu.

V tom zůstává světosystémová analýza stejně relevantní jako dříve. Dává nám nástroje, k pochopení toho, co skřípe v naší financializované ekonomice, co vyvolalo politické nepokoje v Londýně, Hongkongu a na mnoha dalších místech, kde praskají ideologické krunýře neoliberalismu. Světosystémový přístup nám přitom dává užitečné poučení: přestože je nutné vybrat si vlastní progresivní politické zástupce, řešení problémů kapitalismu nikdy nenajdeme v jedné určité zemi. Nacionalismus je slepá ulička. Místo zavírání hranic a poštvávání lidí bychom se měli domáhat programů a platforem, které uznávají náš společný úděl. Reformy na národní úrovni jsou samozřejmě nutné, ale trvalých výsledků v boji proti klimatické změně nebo nenasytnosti nadnárodních korporací může být dosaženo jedině na systémové úrovni.

Tento boj, navzdory letitým výzvám, získává právě dnes nový potenciál – a Wallerstein byl jeho celoživotním účastníkem. Jeho odvážná a tvůrčí vzdělanost byla politickým protestem proti intelektuálnímu statu quo. Při úsilí o vytvoření něčeho lepšího budeme využívat nástroje, které nám zanechal.

Autorka je novinářka a autorka knihy The New Prophets of Capital.

Z anglického originálu The brilliant Immanuel Wallerstein was an anticapitalist until the end, publikovaného na webu jacobinmag.com, přeložil Otakar Bureš. Redakčně upraveno.