Michajlov: Nechci, aby rasisti poslouchali moji hudbu

Rozhovor s brněnským rapperem Michajlovem o rasismu, Ukrajincích v Česku i o síle matek, které zůstanou na všechno samy.

Pavel Šplíchal

Brněnský rapper Michajlov se nedávno dostal do konfliktu s fanoušky, když použil v tracku Zoo slovo „antifa“. Do české xenofobie se navážel už dřív, v písničce Konzum zmiňoval vítězství kapely Ortel v Českém slavíkovi. Do České republiky se přistěhoval jako dítě z Ukrajiny a svoje zkušenosti popsal v písni Imigrant. Po škole mimo jiné pracoval rok v továrně nebo v pneuservisu. Od konce minulého roku se živí výhradně hudbou. Loni vydal dvě alba – Ronin a Mezi Řádky.

 

Jak dopadli kluci, co hajlovali v Dukátu?

No, dostali po hubě. Je to tak, jak to je v textu Bod varu. My jsme byli v Dukátu, což je nonstop na Lesné, kam jsme dřív chodívali. Zrovna jsem hrál automaty a nějací tři borci si tam pouštěli něco od Landy z jukeboxu a do toho řvali Bílá síla. To mě nasralo. Byl jsem opilej, tak jsem vstal, prostě jsem týpkovi šupl a on spadl. Ti dva, co byli s ním, najednou už nic neřvali a spíš se chtěli kámošit a byli v pohodě. Ale byla to blbost, už je to pár let zpátky.

Už bys to neudělal?

A víš, že asi i jo? Ale kdybych byl střízlivej, tak už to spíš neudělám. Nevím.

Neříkám, že jsem měl špatný dětství, to ne. Ale musel jsem se stěhovat, nechtěl jsem, měl jsem jenom mámu, a když seš děcko, tak tě to trochu dojebává. Teďka už by mi to bylo jedno, ale když je ti deset, tak nevíš.

V jednom ze svých posledních tracků Zoo jsi použil slovo Antifa, což ne všichni tvoji fanoušci ocenili, aspoň podle toho, co píšou do komentářů na YouTube.

Vůbec jsem nečekal takovou reakci. Antifa podle mě znamená, že nejsi rasista, že jsi proti rasismu, proti fašismu, proti násilí na lidech, kteří se vymykají tvé představě. Ty řekneš „antifa“ a lidi hned začnou: „Tys byl předtím takovej a takovej, a teď jsi najednou antifa“. Kámoš mi psal: „A ty seš teďka jakože radikální?“ a tak podobně. Je to blbost. Lidi nechápou, co jsem tím chtěl říct. Jak chceš jinak jedním slovem říct, že nesnášíš rasismus, fašismus a všechny tyhle věci? V tom tracku Zoo je „antifa viz Kalifa Joe Frazer“, což je rým, čili to slovo se mi hodilo. Podle mě kdo poslouchá rap, neměl by bejt rasista.

Což v tom textu přímo je…

Jednou jsme měli koncert v Brně na Tenise a strašně moc lidí se tam pobilo. Fakt třeba dvacet lidí. I ti, co se znali mezi sebou. Protože jeden byl nácek, druhý byl hulič, třetí byl černoch, a začalo se to mlátit. Já jsem to neviděl, byl jsem bokem. Na základě toho vznikl tenhle track. Nechci, aby moji hudbu poslouchali rasisti, nechci, aby moji hudbu poslouchali nácci, nechci, aby ji poslouchali lidi, kterým vadí Cigáni, černoši a tak. Myšlenka byla říct mým fanouškům, aby se na to vykašlali, anebo aby se nad tím zamysleli, co jsou zač. Anebo ať nechodí na koncerty. Teď ale záleží na tom, kolik jich je. Nikdy předtím jsem nad tím nepřemýšlel, ale teď si říkám, jaký by to bylo, kdyby mi na koncert došlo dvacet lidí místo dvou set. A já bych zjistil, že devadesát procent mých fanoušků jsou rasisti. Což by bylo celkem v piči.

Podobnému tématu ses věnoval už před dvěma lety v tracku Imigrant, což jsi psal někdy v létě 2015…

To bylo v době, kdy všichni na internetu řešili jenom uprchlíky. Všem z toho hrabalo. Ale to nebyl ten hlavní důvod. Marys mi poslal beat, co měl takový východní šmrnc, a já jsem si řekl, že do toho nejde napsat nic jiného než o Východu. Odkud jsem, kde jsem teď. To, že se to jmenuje Imigrant, je shoda náhod, není to kalkul. Ten track není o imigrantech v nějakým větším spektru, je to svým způsobem hlavně o mě.

Lidi jinde nemají nic a musí jet jinam, aby aspoň měli peníze, protože ve státě, kde se narodili, se nedá žít. A ani tady to není pro přistěhovalce lehký. Ukrajinci sem přijedou, práci mají naprosto mizernou, a ještě si všechny peníze buď dávají bokem, nebo je posílají na Ukrajinu, aby tam rodina mohla žít. To musela dělat moje máma deset let. Čekáš na občanství, což je důležitý hlavně kvůli tomu, abys mohl cestovat po Evropě. Není to tak, že přijedeš, máš peníze a jsi v pohodě.

Když se narodíš tady, máš rodiče, šest babiček, dvanáct tet, máš svoji rodinu, jsi v pohodě, žiješ třeba v Brně, máš každý rok pěkný Vánoce, dostáváš dárky a dostáváš to, co mají děcka dostávat, potom si často vůbec neuvědomíš, jaký máš štěstí. Imigrant je text pro lidi, kteří to nemuseli zažít. Lidi nad těmahle věcma moc nepřemýšlejí a jsou v tom trošku jednodušší. Nevidí přesah. To je to nepochopení.

Tenhle týden vystoupíš na koncertě na podporu ubytovny Kuncovka. Co tě k tomu vede?

Já jsem bydlel na ubytovně, čili je pro mě v pohodě pomoct tímto způsobem. Doufám, že z toho koncertu budou mít lidi z Kuncovky nějaký peníze. Žít na ubytovně není nic jednoduchýho. I když musím říct, že já jsem to měl ještě celkem v pohodě, ale ne každý má takový štěstí. Bydlel jsem s osmi Ukrajinci. Oni byli ve třech pokojích, já jsem byl s mámou a nevlastním otcem v jednom pokoji. Měli jsme všichni společnou kuchyň, společný záchod, společnou sprchu. Když potřebuješ na záchod a někdo tam zrovna je, tak to není dobrý. Pak nestihneš sprchu, není tam teplá voda a tak.

Ukrajinci u nás takhle žijí pořád?

Ti, co makají na stavbách, mají pořád přes firmy domluvené ubytovny, ale ti, co tady zůstávají déle, většinou mají normální byty. Ale popravdě to moc nesleduju.

Jaké bylo tvoje dospívání v Česku?

Nikdy jsem neměl problém s tím, že jsem z Ukrajiny. Když jsem přišel do šesté třídy, tak jsem moc neuměl česky. Ale měl jsem štěstí na lidi kolem sebe, že to nebyli blbci. Řekli si asi něco jako „mluví trochu divně, ale je v pohodě“. Ale zase nemůžu říct, že mě to v minulosti neštvalo. To, že musím bydlet na ubytovně, i to příjmení. Chtěl jsem si ho i změnit. Nikdy jsem se nesetkal na vlastní kůži s rasismem, že by mě mlátili nebo tak. Takový ty klasický narážky, to je v pohodě. Když jsi děcko, tak tě to štve, teď už si z toho děláme srandu.

Jiní lidi z Ukrajiny to taky hodnotí pozitivně?

Pro Ukrajince je Česká republika nejlepší, protože je nejblíž a mluví se tady podobně. I povaha je, myslím, celkem podobná. Jde mi jen o to, aby si lidi uvědomili, jaký mají štěstí.

Neříkám, že jsem měl špatný dětství, to ne. Ale musel jsem se stěhovat, nechtěl jsem, měl jsem jenom mámu, a když seš děcko, tak tě to trochu dojebává. Teďka už by mi to bylo jedno, ale když je ti deset, tak nevíš.

V Imigrantovi je i spojení „serem právo“…

To ale není myšlený tak, že bychom tady chtěli dělat bordel. Srát na systém pro mě znamená nebýt smířený s tím, že budeš chodit do práce do sedmdesáti osmi let a pak umřeš. To mě sere. Dělal jsem rok ve fabrice s vysokozdvižným vozíkem, kde dělali lidi třicet let a měli stejný peníze jako já. Ptal jsem se, proč tady jste, a oni, že jsou s tím smíření, mají stravenky a patnáctýho výplatu a tak. Takhle nakonec umřeš v práci. Nikde není napsaný, že musíš dělat čtyřicet let ve fabrice. Ale oni si zvyknou, choděj tam den co den, na Vánoce si půjčí třicet tisíc na dárky a jsou naoko v pohodě.

Jestli by neměli mít větší platy

No jasně, že by měli. Já jsem bral ve fabrice jedenáct a půl tisíc čistýho. Nájem jsem měl 7800 plus internet, takže mi zbývalo tři tisíce na měsíc. Musel jsem to vydržet rok, to byl můj plán, abych měl aspoň jeden rok oficiálně odpracovaný (skrz pracák, víš jak). Na druhou stranu chápu, že někdo si nemůže sehnat něco lepšího, protože třeba nemá známý. Ale třeba i Ukrajinci, kteří dělají na stavbách, tak mají minimálně stovku na hodinu. Borci si za půl roku něco vydělají a za to si časem postaví doma barák. Na Ukrajině jedeš lesem, kde nic není, a najednou vidíš, že si tam někdo postavil hrad, což je haluz.

Myslíš, že Ukrajinci jsou na tom v něčem líp než Češi ve fabrikách?

Rozhodně jo. I když hodně Ukrajinců dělá i v továrnách za ty samý peníze. Moje máma pracovala v továrně pět let, živila nás a ještě občas posílala něco dom. Na Vánoce a tak. Moje máma má vysokou školu, je to učitelka ruské literatury a jazyka, učila na vysoké. A s tím dělala za čtrnáct hrubýho v továrně. Moje máma má v sobě obrovskou sílu a všechno zvládla. Mámy jsou hrdinové, a nejen ty ukrajinský, ale i český. Fotr se často sbalí a vykašle se na to a pak to stojí na těch mámách, za což jim dávám největší respekt. Fakt, moje máma má v sobě obrovskou sílu.

Udělal jsi dvě alba prakticky za půl roku, dáš si teď oddech?

Teď mám zevl, jenom hraju na playstationu a nedělám nic. Nahrávám nějaký featy, ale neplánuji minimálně půlrok, rok něco většího dělat. Ronin vyšel v květnu 2017, Mezi řádky v prosinci, a nevím teď momentálně o čem psát. Potřebuji zase chvilku klid a potkávat nový lidi a něco zase posrat v životě. To mě vždycky nakopne. Mezi řádky mělo být původně jenom EP, ne úplně plnohodnotný album. Ale já jsem udělal jednu blbost s dost vážnými dopady, a to mě dostalo do takového tlaku, že jsem začal psát a chodit do studia. V rychlosti jsem napsal a nahrál sedm slok k písničkám, do toho se přidal Dan a během měsíce tam dodal svoji část.

Ty se teď živíš jenom rapem? Dá se to?

Je to občas taktak, ale dá se. Jeden měsíc vyděláš víc, jindy míň, a musíš vystačit s tím, co sis vydělal v těch lepších. Loni koncem roku jsem přestal pracovat v pneuservisu. Když máš koncerty a když – v dnešní době paradoxně – prodáváš cédéčka, tak to jde. Roninu je prodaných cca sedm set kusů, je to moje první řekněme profesionální cedéčko, to je myslím v pohodě. Díky všem za support!

Často v textech zmiňuješ práci, kterou jsi musel udělat pro lepší flow. Jak u tebe funguje to zlepšování?

Když si poslechnu starý věci, co jsem dělal třeba před pěti lety, tak se to nedá moc poslouchat. Text je v pohodě, ale dneska bych to zarapoval desetkrát líp. Jak slovama, tak lepší flow. Podle mě čím víc toho děláš, tím víc se zlepšuješ. Když někdo nahraje deset věcí a myslí si, že už ta jedenáctá bude to nejlepší, tak to je blbost. Já jsem měl nahraných, to ani nikdo neví, třeba sto tracků doma. A nikdo je neslyšel a ani neuslyší. Nechtěl jsem je dávat ven, protože mám nějakou soudnost. To bylo jenom pro mě, takže já jsem se zlepšoval, i když o tom nikdo nevěděl.

To ti bylo kolik?

Tak patnáct. Koupil jsem si levný mikrofon a rapoval do stažené hudby. Neznal jsem nikoho, kdo dělá hudbu, ani jsem nevěděl, jak se to dělá. Co je to master, co je to acapella. Napsal jsem si vždycky text, ale byl často hrozně překombinovanej, ne že by to nedávalo smysl, ale bylo to moc složitý. Asi po čtyřech letech, když mi bylo devatenáct nebo dvacet, jsem nahrál něco, o čem jsem si říkal, že bych se za to nemusel zas až tak stydět. Pustil jsem to pár kámošům, kteří věděli, že rapuju, a ti mi řekli, že je to dobrý, protože jsou to kámoši. Což je svým způsobem na hovno. Měli říct „tohle tam vůbec nedávej“. A taky mi někdo z nich mohl říct, že to jméno, který jsem měl – Somár – je úplná blbost. Nakonec jsem to změnil v tu nejvhodnější chvíli, když jsem nahrával Hlavní nádraží pro DJ Opiu na album Neřád. A změnil jsem to na Michajlov, což je moje vlastní příjmení.

Text můžeš napsat rychle a zároveň hodně jednoduše. Dáš tam hodina, rodina, konina. Což je hrozně trapný, a navíc už to tady bylo stokrát. Já to třeba dělám tak, že rýmuju dvě nebo klidně tři slova. Čili máš větu a tři poslední slova se rýmují se třemi na dalším řádku. Těžko se to popisuje, ale haluz je v tom, že se to nemusí rýmovat na první poslech. Ale když tam dáš dobře flow a zarapuješ to tak, jak potřebuješ, tak je to potom slyšet. Myslím, že mám třeba výhodu i v tom, že čeština není můj rodný jazyk a nekladu tolik důraz na čárky a dlouhý ú a takový věci, protože to tolik necítím. Díky tomu si můžu s tou češtinou jinak hrát a v rapu to funguje. Jazyk si můžu lámat, jak chci, a nemusím se držet zaběhlé stavby.

Říkal jsi, že tě k tvorbě nakopne, když něco v životě pokazíš.

Když něco zkurvím, tak mám potom vnitřní potřebu říct, že jsem to zkurvil. Tím můžu říct ostatním, ať něco takovýho nedělají. Track Štěstí vs. rozum je třeba o tom, že nemáš řídit opilej. Čili nějaký průsery mojí tvorbě dost pomůžou, ale zas si říkám, jaký to bude, až budu mít děti a v pohodě život – jak to budu dělat? Nechci si to kazit schválně, jen kvůli tomu, abych měl potřebu psát.

Jak ses dozvěděl o tom, že máš mezi fanoušky rasisty?

Z komentářů. A třeba když se s někým bavíš, jste kámoši nebo o sobě jen tak víte, a když se potkáte, tak neřešíte věci dál. Bavíš se jenom o autech, holkách, o pivu, o blbostech, ale už se nedostaneš k tomu, jestli mu vadí černoši, Arabové, Cigáni. Postupně to začínáš nějak poznávat, zjišťuješ, že třeba tvůj kámoš je nácek.

Ty máš kámoše nácky?

Mám známý, kteří jsou tomu dost blízko. Což je haluz. Jsou to třeba lidi ze základky, nejsme v žádným kontaktu, ale víme o sobě. Ale to, že je někdo nácek, nezjistíš do doby, než se o to začneš zajímat.

Proč myslíš, že se někdo v Česku stane náckem?

Asi proto, že to jsou degeši. Spíš ale nechápu, proč lidi, kteří poslouchají rap, mají takový myšlení. Proč se někdo stane náckem, to je mi celkem jedno, nemám s tím nic společnýho. I když je to smutný, že jsou lidi takový. Podle mě je to tím, že znají jenom svíčkovou, pivo a mariáš a myslí si, že tohle je to správný, co by měli v životě dělat. Nevím, proč sami od sebe jsou nácci, třeba se jim líbí hadry, a pak přijdou nějací týpci a vrazí jim něco do hlavy. Těžko říct.

Třeba pod Imigranta píšou lidi do komentářů věci jako „slovanská jednota“ a „bílá síla“.

To je demence těch lidí. Oni si z toho vezmou, co chtějí. Kdybych měl každýmu na internetu vysvětlovat, proč jsem to tak napsal, proč jsem řekl „antifa“ nebo proč nechci, aby chodili nácci na moje koncerty, tak nedělám nic jinýho. To by mi vybuchla klávesnice. Předevčírem jsem nahrál track pro svoji holku a na konci tam můj kámoš, který je cigán, zpívá refrén. Není to nic světobornýho, je to klasický cigánský klišé, ale je to upřímný a vím, že on tu hudbu tak cítí. A lidi mi tam píšou věci jako „sloka dobrá, ale tam ty bubáky na konci bych tam nedával.“ O to víc mě to štve – je to můj nejupřímnější track, a lidi tam píšou, že jim vadí zpěv, který není v češtině. Další věc je, že já neznám moc lidí, co umí zpívat, a Marka znám z Amaro records, kde nahrávám.

Dřív tam bývala herna…

Jo, já jsem to navštívil i jako hernu i jako nahrávací studio. To je hrozný…

Automaty už nehraješ?

Nehraju. Už rok, dva… Mám teď v pohodě období, mám kolem sebe fajn lidi, sám jsem v klidu, trošku jsem přibral, ale to se shodí. Ani nevím, co mě na tom bavilo. Nebo možná vím, a o to je to víc smutnější. Mě na tom bavilo to, že jsem tam byl jenom já a ten automat a nikdo mi neříkal, co mám dělat, kdy mám vstávat. Byl jsem jenom já a automat a točil jsem ty zasraný bubny. Ale znám lidi, co tam nechali sto tisíc za večer, to já jsem hovno hráč oproti nim. Každopádně jsem rád, že jsem s tím sekl.

 

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.