Ve středu 29. října slavila Turecká republika 94. výročí svého založení. Po celé zemi probíhaly velkolepé oslavy, na každé aspoň trochu významné budově vlála turecká vlajka impozantní velikosti a statisíce lidí vyšly večer slavit do ulic, někteří s portréty „otce Turků“ Mustafy Kemala. V istanbulských čtvrtích Beşiktaş či Kadiköy, ale i v mnoha dalších městech Turecka, znělo dlouho do noci skandování hesel jako „Jsme vojáci Mustafy Kemala“ nebo „Turecko je sekulární a sekulární zůstane“ – jasné narážky na snahu současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana omezovat laický charakter státu a posilovat svou osobní moc.
V současnosti je v tureckých věznicích na 150 novinářů, což staví Erdoğanův režim na vrchol žebříčku zemí s největším počtem vězněných žurnalistů. Dva z nich – Murat Sabuncu, šéfredaktor nezávislých novin Cumhuriyet, a Akin Atalay, předseda výkonné rady téhož listu – právě „oslavili“ svůj první rok za mřížemi. Obviněni jsou z údajné podpory terorismu, čehož se měli dopustit tím, že ve svém deníku v minulosti publikovali rozhovory s představiteli Kurdské strany pracujících a stoupenci Fethullaha Gülena, který údajně ze svého pensylvánského sídla organizoval loňský červencový pokus o puč. Za to Atalayovi hrozí až 43 let vězení a jeho kolegovi 15 let.
Od loňského září bylo po celém Turecku zavřeno přes 150 redakcí novin, rádií a tiskových agentur.
Obvinění jsou přitom založena prakticky výhradně na obsahu jejich článků a tweetů. Jako důkaz, že byli Atalay a Sabuncu v kontaktu s loňskými pučisty, je uváděno pouze to, že se v jejich telefonech našla čísla lidí, kteří používali aplikaci pro šifrovanou komunikaci ByLock, přes kterou byl loňský pokus o puč koordinován. Tato aplikace je však volně ke stažení jak na Apple App Store, tak pro zařízení s Androidem a za posledních pár let si ji stáhly stovky tisíc lidí po celém světě, a je tedy směšné předpokládat, že všichni tito lidé byli zapojeni do pokusu o puč v Turecku. Paradoxní na celém obvinění je i to, že žalobce, který ho vypracoval, byl před několika dny rovněž oficiálně obviněn z kontaktů s gülenovci a z případu stažen.
Mezi dalšími obviněnými zaměstnanci Cumhuriyetu je přední turecký investigativní novinář Ahmet Şık a účetní Emre Iper. Şıkovi, který je ve vazbě od 31. prosince loňského roku, hrozí za údajné šíření teroristické propagandy až 15 let vězení. O tom, jak absurdní je toto obvinění, svědčí i fakt, že Şık strávil již v roce 2011 třináct měsíců ve vyšetřovací vazbě za to, že kritizoval právě napojení Gülenovy sítě na státní byrokracii. Jenže v té době byli ještě Gülen a Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) spojenci.
Liberální a levicoví novináři byli v Turecku pronásledováni již před loňským pučem, který prezident Erdoğan nazval „darem od Boha“, neboť mu poskytl skvělou záminku pro potlačení veškeré opozice a vyčištění státního aparátu od „nespolehlivých“ lidí. V listopadu 2015 byli například obviněni tehdejší šéfredaktor Cumhuriyetu Can Dündar a šéf ankarské redakce Erdem Gül z členství v teroristické organizaci, špionáže a vyzrazení tajných informací, za což jim hrozilo až doživotí. Pravým důvodem jejich stíhání však bylo zveřejnění důkazů o tom, že turecké tajné služby skrytě podporují islamistické povstalecké skupiny v Sýrii a dodávají jim zbraně. Dokazovalo to mimo jiné jimi zveřejněné video, zachycující kamiony patřící turecké zpravodajské službě MIT, jak vezou náklad zbraní a střeliva přes syrsko-tureckou hranici. Po téměř sto dnech ve vazbě byl Dündar propuštěn a dále stíhán na svobodě. Během té doby byl na něho spáchán atentát, který přežil jen díky náhodě a také odvaze své manželky a jednoho poslance opoziční Republikánské strany, kteří Dündara před útočníkem zachránili. Dündar následně využil své dočasné svobody a uprchl do německého exilu.
Cumhuriyet, v současnosti nejprestižnější turecký deník, vychází již od roku 1924 a vzhledem k tomu, že tradičně zastává levicově-liberální hodnoty, je trnem v oku současné konzervativní, pravicové vlády pevné ruky prezidenta Erdoğana. Od loňského pokusu o puč a následného zavedení výjimečného stavu, který dodnes platí, bylo vzato do vazby celkem 17 zaměstnanců těchto novin. Sice už 13 z nich bylo propuštěno pro nedostatek důkazů, nicméně lze předpokládat, že tažení proti liberálnímu a levicovému tisku bude nadále pokračovat. Svědčí o tom i nedávné zatčení několika dalších žurnalistů, například novinářky Zeynep Kuray z levicových novin Bir Gün za to, že na sociálních sítích kritizovala současnou vládu.
Cumhuriyet a Bir Gün nejsou ale zdaleka jedinými médii, která se stala cílem represe ze strany režimu. Od loňského září bylo po celém Turecku zavřeno přes 150 redakcí novin, rádií a tiskových agentur. O práci tak přišlo minimálně 2500 novinářů.
Autor je politolog, momentálně žije v Istanbulu.