Antifašisté zaplnili ulice Bratislavy. Kotlebovci se neukázali

V sobotu se v Bratislavě konala demonstrace proti vzestupu nacionalistických a neofašistických politických sil nejen na Slovensku. V uplynulých letech probíhaly v hlavním městě Slovenska pravidelné pochody oslavující vznik fašistického Slovenského štátu (14. března 1939) a protifašistické skupiny organizovaly akce, které upozorňovaly na nebezpečí a nepřijatelnost nesnášenlivého nacionalismu.

Letos se na bratislavském náměstí Slovenského národního povstání sešlo ke dvěma tisícům antifašistek a antifašistů ze Slovenska a okolních zemí. Kotlebovci a další nacionalisté letos poprvé po čtrnácti letech svůj průvod zrušili, dost možná kvůli dobře zorganizované a hojně navštívené protiakci. Po úvodních projevech a zdravicích se průvod vydal centrem Bratislavy k památníku holokaustu na místě bývalé synagogy zbořené v roce 1967, kde akce skončila.

Akce, jako byla sobotní demonstrace v Bratislavě, fyzicky zpřítomňují politiku ve veřejném prostoru a vytvářejí potřebný tlak na média i na političky a politiky.

Složení průvodu bylo pestré: podle vlajek, bannerů a skandovaných hesel šly vedle sebe radikálně levicové skupiny a liberálně „apoliticky“ či „prodemokraticky“ smýšlející antifašisté a antifašistky. V pozdějších diskusích na Facebooku se ukázalo, že jistou kontroverzi vyvolal banner se srpem a kladivem nesený dvěma rakouskými demonstranty. Některým účastníkům se příliš nelíbila ani explicitní výzva známého maďarského filosofa Gáspára Miklóse Tamáse, abychom se nebáli si přiznat, že jsme levicoví. Nesouhlas vyvolalo i několik protikapitalistických sloganů skandovaných radikálnějším čelem průvodu.

Z průběhu akce i pozdějších reakcí ale bylo zřejmé, že organizátorky a organizátoři demonstrace se proti této názorové pestrosti rozhodně nechtějí nijak vymezovat. Protifašistická politika se samozřejmě nedělá jen na náměstích a v ulicích a jedno symbolické vítězství nestačí, ale akce, jako byla sobotní demonstrace v Bratislavě, fyzicky zpřítomňují politiku ve veřejném prostoru a vytvářejí potřebný tlak na média i na političky a politiky.