Je to teprve „začátek bouře“, říká Islámský stát. Na chvíli se nad tím zamysleme. Protože zmatek v pařížských ulicích a následné zbrklé a ustrašené reakce, které páteční útoky vyvolaly, jsou přesně tím, oč ISIS šlo. Čím tvrdší budou opatření namířená proti evropským muslimům a čím hlouběji Západ zabředne do vojenských akcí na Středním východě, tím spokojenější vůdcové Islámského státu budou. Právě to je totiž jejich strategie: vyvolávání a využívání chaosu.
Manuál terorismu
Dokonce k tomu existuje i návod či manifest nazvaný Organizace barbarství a chaosu. Traktát před více než deseti lety sepsal islamistický ideolog Abu Bakr Nádží, původně pro mezopotámské křídlo al-Káidy, z nějž se Islámský stát později vyvinul. Připomeňme si páteční pařížský horor a porovnejme jej s několika základními axiomy, na nichž ISIS staví svojí strategii.
Zaútočte na slabé cíle. „Diverzifikujme a rozšiřme své údery proti křižácko-sionistickému nepříteli kdekoli v islámském světě, a pokud možno i mimo něj – tak abychom přiměli nepřítele co nejvíce rozptýlit jeho síly.“
Mluvíme-li o ISIS jako o formě „terorismu“ nebo „násilného extremismu“, jen tím zastíráme skutečný rozsah nebezpečí.
Udeřte, když to potenciální oběti nečekají a nejsou ve střehu. Zasejte strach mezi nejširší vrstvy jeho obyvatelstva, poškoďte tím jeho ekonomiku. „Je-li zasaženo turistické středisko na území křižáků, nepřítel následně posílí ochranu všech turistických středisek na celém světě, což obrovsky znásobí jeho výdaje.“
Oznamte, že mezi atentátníky byl i patnáctiletý výrostek. „Zaměřme se na rebelantskou energii mladistvých, jejich idealismus, jejich připravenost obětovat se – angažujme je ve prospěch naší věci, zatímco pošetilci budou vzývat ‚umírněnost‘, bezpečí a zdrženlivost.“
Nezapomínejte, že boj vedený přímo a efektivně zapůsobí na ostatní. „Odhalme slabost americké centrální moci tím, že ji přimějeme upustit od psychologické mediální války a válčení v zastoupení – donuťme je k přímé konfrontaci.“ Totéž platí pro Francii, Velkou Británii a další spojence.
Existuje také všeobecný vzorec pro získávání nových rekrutů. Desetistránkový editorial The Grey Zone (Šedá zóna) v online magazínu Islámského státu Dabiq popisuje ideologické přítmí, v němž prodlévá většina muslimů – mezi dobrem a zlem, mezi chalífátem a bezvěrectvím, které „požehnaná operace z 11. září“ ukázala v pravém světle. Za použití citace Usámy bin Ládina autor prohlašuje: „Dnešní svět je hluboce rozdělen. Bush má pravdu, když říká, že ‚jste buď s námi, nebo s teroristy‘ – teroristé jsou ovšem západní křižáci. Nyní nadešel čas pro další událost, která přinese do světa svár a zlikviduje nevyhraněnou šedou zónu.“ Pařížské útoky jsou nejnovější aplikací této strategie, tak jako jí byly nedávné útoky v Turecku. A přijdou další a další. Proto je nesmírně důležité, abychom pochopili, oč tu ve skutečnosti jde.
Distribuce chaosu
Radikální hnutí arabského sunnitského obrození, jehož je nyní Islámský stát nejvýraznějším představitelem, je dynamické revoluční kontrakulturní hnutí s nejrozsáhlejší a nejrůznorodější základnou dobrovolných bojových sil od druhé světové války. Za méně než dva roky toto hnutí opanovalo stovky tisíc čtverečních kilometrů a podmanilo si miliony lidí. Přestože čelí útokům od vnitřních i vnějších nepřátel, stále nebylo usměrněno do aspoň částečně přijatelné podoby. Naopak, zapouští kořeny na územích, které ovládlo, a vliv má ve stále se rozšiřujících ohniscích po celé Eurasii.
Mluvíme-li o ISIS jako o formě „terorismu“ nebo „násilného extremismu“, jen tím zastíráme skutečný rozsah nebezpečí. Laciné odmítání tohoto hnutí jakožto „nihilistického“ odráží naši neochotu ho pochopit a následně se pokusit čelit jeho, ve skutečnosti hluboce přitažlivému, úsilí od základu změnit svět. Dokola omílaná písnička, že ISIS se snaží vrátit dějiny zpět do středověku, není o nic účinnější než například fráze, že americká Tea Party chce mít všechno tak, jako tomu bylo v roce 1776. Skutečnost je složitější. Jak říká Abú Musá, tiskový mluvčí ISIS v Rakká: „Nevracíme lidi zpátky do doby poštovních holubů. Naopak, hodláme těžit z pokroku – ale způsobem, který neodporuje víře.“
Islámský stát usiluje o zaplnění jakéhokoli meziprostoru, kde existuje „chaos“ či „barbarství“. A je-li na území nevěřících zmatku nedostatek, pak se to pokusí napravit a chaos vytvoří – jako se mu to povedlo teď v Evropě. Uvědoměle těží z narůstající dynamiky mezi radikálním islamismem a oživením xenofobních etnonacionalistických hnutí, která začínají vážně podrývat evropskou střední třídu – hlavní oporu stability a demokracie. Nápadně to připomíná podvratnou činnost komunistů a fašistů proti evropským demokraciím ve dvacátých a třicátých letech. Pohybuje-li se evropský reprodukční koeficient kolem 1,4 dítěte na pár, pak se imigrace jeví jako racionální krok k udržení produktivní pracovní síly při udržení současného středostavovského životního standardu. Tento fakt je zároveň darem shůry pro ISIS, protože přistěhovalectví nebylo nikdy předtím v Evropě tak málo tolerované. V tomto rozporu spočívá určitý druh chaosu, k jehož využití má ISIS všechny předpoklady.
Píšu zde totéž, co jsem již řekl před komisí senátu Spojených států a před Radou bezpečnosti OSN: ty nejnekompromisnější zabijáky dnes neinspiruje Korán či jiné náboženské učení. Inspiruje je vzrušující cíl, který jim slibuje slávu a uznání. Džihád je rovnostářský a férový zaměstnavatel: bratrský, rychle se rozvíjející, slavný, v módě – a přesvědčivý. Z výzkumu agentury ICM konaného v červenci 2014 vyplývá, že více než každý čtvrtý mladý Francouz mezi osmnácti a dvaceti čtyřmi lety je nakloněn nebo velmi nakloněn ISIS – muslimové přitom tvoří ve Francii pouze sedm až osm procent populace. Nejde tady o náboženství. Více než tři čtvrtiny z těch, kdo se k ISIS připojí ze zahraničí, tak učiní spolu s přáteli a rodinou. Většinou jde o mladé lidi v přechodných fázích života: imigranty, studenty, nezaměstnané a lidi bez vztahu, kteří opustili svou rodinu. Přidají se k „bratrskému svazku“, připraveni obětovat se, aby se zviditelnili.
Vyprodukovali jsme „kontranarativy“, nezajímavé a neúspěšné příběhy. Obvykle jsou negativní a vycházejí spíše z masové komunikace než z důvěrného dialogu. Jak nám sdělil jeden bývalý imám Islámského státu: „Mladé, kteří k nám přicházejí, nejde jen tak poučovat jako malé fracky, většinou jde o chápavé a soucitné lidi, byť pomýlené.“ I z tohoto prohlášení je zřejmé, že ISIS k této problematice přistupuje metodicky. Při vytipovávání jedince vhodného k rekrutování stráví islamisté klidně stovky hodin zjišťováním podrobností o jeho osobních problémech a touhách tak, aby co nejlépe zapadly do ideologického příběhu o celosvětové persekuci muslimů. Naopak stávající protiradikalizační postupy nemají obecně působící kladný, natož posilující účinek. Potřebujeme personalizovaný a důvěrný přístup k lidským jedincům na celém světě. Prvním krokem k tomu, abychom ISIS porazili, je porozumění jeho fungování. Zatím se nám to moc nedaří – a platíme za to životy svých blízkých.
Autor je antropolog, působí na Oxfordské univerzitě a v Národním výzkumném centru v Paříži.
Z anglického originálu Mindless terrorists? The truth about ISIS is much worse publikovaného na stránkách deníku The Guardian přeložil Roman Rops-Tůma.