V pondělí se v Praze slavil Mezinárodní den studenstva, připomínali jsme si uzavření českých vysokých škol nacistickým Německem z roku 1939, ale především se vzpomínalo na brutální policejní zásah proti studentům z roku 1989, po němž následoval rychlý konec Československé socialistické republiky. Tento den zůstane v mediální paměti jako den, kdy tisícovky lidí na Národní třídě vykartovaly prezidenta Zemana. Fotky z protizemanovské demonstrace už obletěly svět a reklamkář Martin Přikryl, který ji svolal, si teď musí mnout spokojeně ruce. Tím to ale včera neskončilo. Studenti pěkně poděkovali Thatcherové a Reaganovi a tvrdě odsoudili nikaragujského sandinistu Ortegu nebo ekvádorského vládce Rafaela Correu. Nepodařilo se jim ovšem přesvědčit nás o tom, že vůbec tuší, o koho jde. Někdejší jednota listopadu 1989 je, zdá se, nenávratně pryč.
Radikální lidová kritika prezidenta zleva? Fanoušci Bémovi Opencard? Ne, za vším hledej kundu.
Nebo je snad všechno jinak?
Snad reklamkář Přikryl, který tento protest svolal, nezapomněl předem domluvit inzerci s klienty. „Šťastné a zabalené!“
Protesty proti Zemanovi byly hlavně o kundě.
Ale přišli i sofistikovanější kritici hlavy státu.
„Víte, kdo byl Daniel Ortega Saavedra?“ – „Ortega? Nevím, proč jako?“
Díky, tati, díky, mami. Teď je ze mě první svobodná generace.
Táta s mámou si teď můžou svobodně vyfotit tento památný den na smartphone. Díky, Vašku!
Co z minulé doby mi chybí? Bydlení, práce, sociální jistota.
Jsem hrdý pravdoláskař. Láska zvítězí.
A pro mnohé se symbolem politické reprezentace porevolučních let stalo prase.
Zdeněk Ponert zatčen: Kdož jsú boží bojovníci…
Jeho suita se však chystala najíždět na Hrad.
Před americkou ambasádou zase probíhala modlitba tantriků a buddhistů za svobodu.
Nešlo však jen o demokracii, ale také o gurua Járu.
Korzo Národní třídy okusily i mladé páry zabalené v českých vlajkách, takzvaní vlastenci.
Anarchisti byli ovšem v převaze.
Sešlo se jich přes dvě stovky.
Policie tentokrát jen fotila a natáčela.
Anarchistický průvod skončil příznačně v novém chrámu konzumu na Národní třídě.
Ta naše éra svobody a demokracie je zatím pěkná ‚kafkárna‘.