Záhada: upadající periferie volí jinak než bohatá Praha

Praha a láska prý musí zvítězit nad vsí a nenávistí. Ve skutečnosti jen bohatí zaměňují peníze za morální nadřazenost.

Stanislav Biler
Velká Kraš, areál továrny. Foto Alarm / Stanislav Biler

Desítky let se opakuje podobný scénář a podobné rozložení volebních výsledků, kdy se vítězství lidí typu Miloš Zeman nebo politických uskupení typu ANO kryje s mapou vnitřních i vnějších periferií, s mapou zvýšené nezaměstnanosti, chudoby nebo exekucí. Nejnověji sledujeme tuto „nepochopitelnou“ anomálii připomínající jakousi magickou kauzalitu v případě prvního kola prezidentských voleb. Laičtí i profesionální komentátoři z pražských redakcí sice pohlédnou na všechna dostupná data, ale nakonec stejně s výrazem Joeyho ze seriálu Přátelé po chvíli soustředění vyštěknou: lidi na venkově volí jinak než v Praze, protože jsou dementi!

Třeba Petr Honzejk z Hospodářských novin: „Stejně je to sranda. Lidi na periferii se cítí mizerně. Osm let vládnul Babiš, který jim nepomohl. A koho nadšeně volí? Babiše, protože pomáhá lidem!“

Pak se všichni zasmějí a domluví se, že takto mluvit nesmí, aby se to neandrtálci z venkova nedozvěděli. Pokud totiž chceme, aby volili jako my, musíme je obelstít! Takový ďábelský plán předestřel Joey po lobotomii, Pavel Šafr, na svém webu Forum 24. V textu s názvem Generál uspěl. Ale s podceňováním venkova se musí skončit. Obrátíme se na miliony domácností s jasným vysvětlením, v podstatě shrnuje celou podstatu „pražské“ arogance.

Mít problém a svou volbou ho chtít řešit, je součást demokracie. Popírat motivy a problémy druhých a přemýšlet, jak je obelstít, to je naopak skutečná eroze demokracie a hodnot v libovolném slova smyslu. Mezi Šafrem a Okamurou pak není relevantní rozdíl.

Šafr se rozhodl hloupé a zákeřné venkovany nepodceňovat a připravil pro ně speciální vydání svých novin, kde jim nakreslí, koho mají volit. Ve zveřejněné ukázce jsou vedle sebe fotky Babiše a Pavla. U jednoho je nápis lhář a u druhého hrdina. Je s podivem, že Šafr lidem nepošle rovnou obálku s korálky a barevnými sklíčky. I komunističtí propagandisté za normalizace měli o lidech vyšší mínění než Šafr.

Šafr na svém webu i na Twitteru kontinuálně bagatelizuje nebo zesměšňuje analýzy a komentáře poukazující na ekonomické problémy a sociální obtíže, které jsou důsledkem inflace a růstu cen energií. Třeba v září byl ve Znojmě na vinobraní a z toho, že lidé kupují drahé bramboráky, usoudil, že krize neexistuje. V červenci psal na webu, že řeči o krizi a chudnutí jsou naprosto přehnané. A před Vánoci mu jako důkaz o neexistenci krize sloužilo plné parkoviště před Kauflandem. Navzdory Šafrovým bystrým postřehům informoval v lednu Český statistický úřad, že tržby maloobchodu padají sedm měsíců v řadě. Neandrtálci nejspíš podlehli propagandě.

Proč lidem vadí, že nemají lékaře?

Nebo holt žijí s příjmy, s nimiž si na rozdíl od pražských rozumbradů 20procentní inflace všimnou. Také si na vnějších i vnitřních periferiích země všimnou, že nemocnice, které zde kdysi poskytovaly komplexní péči, částečně nebo zcela zkolabovaly, a lidé musí jezdit za lékaři napříč krajem. Třeba minulý rok na jaře vznikla v Moravskoslezském kraji petice upozorňující na smutný fakt, že zde 100 tisíc lidí nemá svého stomatologa. Zatímco ministr zdravotnictví sepisuje, co všechno by mělo být nadstandardem, zde chybí samotná standardní péče. V kraji, kde Babiš s přehledem porazil Pavla.

Na konci jara jsem se pohyboval po Vítkovsku, kde najdeme pohromadě všechny problémy společné oblastem, kde se volí jinak než v Praze. Zhroucenou nemocnici, chybějící lékaře, stárnoucí a klesající populaci a vždy nižší příjmy a vyšší nezaměstnanost než ve zbytku země. V posledním roce zde pak pravidelně řeší, že veřejná autobusová doprava jezdí zcela nahodile. Děti při cestě do školy a dospělí do práce čekají na autobus, který prostě nepřijede. Jindy zase nepřijede spoj, který by je rozvezl domů, i když přijet měl. Opravu jednoho mostu v Praze sledujeme v celonárodním zpravodajství, tyhle problémy neproniknou ani do toho regionálního. Naštěstí už zde lidé brzy dostanou od Šafra manuál, jak mají volit, aby nebyli za blbce.

Javorník na Jesenicku. Podobné problémy, podobné volební výsledky. Když jsem jej křižoval před měsícem, na Instagramu na mě vyskočila fotka Andreje Babiše, který město chvíli přede mnou navštívil. V nedaleké Vápenné byl před pár lety na debatě s lidmi Miloš Zeman. Tomio Okamura je pak jediný, kdo plakátuje tyto oblasti svými hesly. Je to málo? Možná. Udělal někdo jiný víc? Ne.

A nejsou to jen gesta. Zvyšování důchodů je spojeno s Andrejem Babišem. Zvyšování platů ve státní sféře rovněž. To stejné se týká školství. A tyto segmenty patří ke klíčovým v místních ekonomikách. To jsou reálné peníze, které sem díky vládě přišly.

Když se Honzejk posmívá, že místním lidem přece Babiš vůbec nepomohl, tak proč ho volí, nemá prostě pravdu. Byť je jiná věc, že se strukturálními problémy neudělal vůbec nic a nikdy to ani neplánoval. Vnitřní a vnější periferie ale hodily přes palubu všechny vlády. Babiš udělal alespoň něco.

Neřízená inflace je naopak nyní spojována s vládou Petra Fialy a rada Markéty Pekarové Adamové, aby si lidé oblékli dva svetry, tady stále rezonuje jako rudý hadr zpovykané paní z Prahy. Že za inflaci nese odpovědnost také Česká národní banka, v jejímž čele stojí bývalý Babišův ekonomický poradce Aleš Michl, který se rozhodl pasivně přihlížet, jak lidé chudnou, se nikomu vysvětlit nepodařilo.

Všichni z těchto příhraničních oblastí jezdí nakupovat do sousedního Polska, kde každý vidí, že je možné, aby potraviny stály o třetinu až polovinu méně, než je tomu v České republice, a současně chutnaly lépe. Na účtence z polského obchodu je pak napsáno, jaká je výše daně u většiny potravin: nula.

Šafrův alternativní vesmír

Pavel Šafr je úplně jiná liga. Realitě se vysměje a ze svého zmateného pozorování světa vyvozuje pomatené závěry: „Zvýšenou volební účast v jinak ospalých maloměstech bychom měli číst jako projev nesouhlasu přirozeně konzervativnějšího venkova s liberálním městem.“ Šach mat, vidláci. A dál pokračuje o frustrovaných venkovanech a estébákovi, který si je ochočil. Ilustruje tím dlouholetý nezájem velké části pražských politických a mediálních elit o život za hranicí aglomerace. Problém není upadající školství, doprava nebo zdravotnictví. Problém je, že jsou to burani, kteří si neváží demokracie.

Venkov je jen problém, který je třeba nějak obelstít, ochočit a podrobit si ho, aniž bychom museli utrácet naše miliardy za jeho problémy. Mluvit o liberálních městech je přitom úplně na hlavu. Vždyť v Praze vyhrávají volby pravicové konzervativní strany. Něco takového je možné pouze ve východní Evropě.

V Praze si lidé myslí, že volí jinak, protože jsou chytřejší. Ale jak pravil jeden podnapilý muž v hospodě ve Vápenné na adresu pražských turistů: „Si tady zkuste žít za šestnáct hrubýho.“ Demokracii neohrožují lidé, kteří ze svých důvodů volí Babiše, ale tzv. elity, které se ani nenamáhají předstírat, že je jejich motivy a reálné problémy zajímají. Mít problém a svou volbou ho chtít řešit, je součást demokracie. Popírat motivy a problémy druhých a přemýšlet, jak je obelstít, to je naopak skutečná eroze demokracie a hodnot v libovolném slova smyslu. Mezi Šafrem a Okamurou pak není relevantní rozdíl.

Demaskovat Babišovu prostou účelovost jednání, že se tedy oblékl do sociálního hávu a předstírá zájem o něčí problémy, je legitimní. Je to v tomto smyslu šejdíř a podvodník. Ale totéž platí o těch, kdo chtějí uplatnit stejnou strategii, aby mu hlasy sebrali. Periferie volí, jak volí, protože Praha celá léta pouze předstírá, že ji život zde zajímá. Současně je to Praha a další velká města, kdo odsud vysává veškerou vzdělanou a kvalifikovanou pracovní sílu a zpátky posílá leda hraběcí rady a exekutory. 

Volba Babiše těmto regionům nepomůže, ale zachová je na mapě coby hrozbu. Otázku, co ti lidi vlastně chtějí, že volí jinak, než si v Praze představují. Volby jsou jediná chvíle, kdy sem centrum napře svůj otupělý zrak. Když volíte proti vládě, protože pro vaše děti nepřijel autobus do školy a vám chybí lékař, nejste burani. Jen možná nemáte jinou možnost, jak tohle vládě vyřídit. Je to tak jednoduché, že by to mohl pochopit i Honzejk se Šafrem. A pochopit to musí ten, kdo chce vyhrát prezidentské volby.

Autor je redaktor Alarmu.

Stanislav Biler je spisovatel, novinář a sociolog. Věnuje se především domácí politice, školství a životu na periferii Česka. Od roku 2021 připravuje videopořad Všichni tady umřeme. | [email protected]